PODZEMNÍ PRAHA (1)

Pražané ani netuší co různých podzemních prostor se skrývá pod jejich městem. Ať jsou to staré sklepení, nebo různé chodby, štoly ve kterých se těžilo uhlí, či dobýval písek. Vyšehradské kasematy, chodby a prostory ve starém pražském opevnění. V různých dobách kanalizované pražské potoky, staré kanalizační štoly, zbytky podzemního mlýna na kanalizované Brusnici. Nebo záhadné sklepení poblíž domu "Na výšince". To vše je podzemní Praha.

Speleologický klub Praha, ZO ČSS 1-06, se v průběhu svých 22 let existence věnoval průzkumu podzemní Prahy poměrně často. Nebylo to pouze vyhledávání podzemních prostor na základě údajů publikovaných v r. 1921 K. Kuklou. V některých případech vedlo k průzkumu podzemních prostor třeba přání některé organizace. Tak tomu bylo především při průzkumu starých štol na Petříně. První štola, kterou zde členové klubu zkoumali, byla štola XVI. v Kinského zahradě. Bylo to na žádost podniků Pražská kanalizace a vodní toky a Stavební geologie Praha. Naším úkolem bylo prošetřit existenci podzemních prostor v bezprostředním sousedství kanalizace pod strahovskými kolejemi, nebo došlo k narušení spojné komory na kanalizačním tělese. Lidsky řečeno, kanalizační stoka pukla a část poklesla do neznámé prostory. Kanalizační vody se tak dostávaly do kašny Na Hřebenkách. Štolu jsme odkryli jako součást revize přívodních cest do uvedené kašny. Provedli jsme její zaměření v délce 74 metrů k závalu. Později v této štole ( viz. celková situace) prováděl průzkum podnik Geoindustria. Štola byla zkrácena ve své vstupní části a opatřena litinovým uzavíratelným dešťuvzdorným poklopem, který se od té doby nepodařilo uvolnit. V roce 1983 v zimě se členové klubu opět vrátili na Petřín, aby provedli rozsáhlý geologický a technický průzkum štol v celé oblasti, spojený s dokumentací současného stavu, podchycením důlních pramenů a jejich sledováním

Práce probíhaly především roku 1984 a budou pokračovat až do r. 1986 s rozšířením zájmového území až k Motolské nemocnici. Na Petříně se setkáváme celkem s 1 668 metry štol. Z toho již je zdokumentováno členy klubu 1.556 metrů (zbývajících 112 metrů bude dokumentováno okamžitě poté co organizace, která je má ve správě umožní do nich přístup).

Na území areálu Památníku národního písemnictví se má nalézat též štola Šancovní. Její polohu uvnitř areálu se však nepodařilo zjistit. Do jižní opěrné zdi Lohelovské zahrady byl situován vchod do štol I. - Lohelovské, dlouhé 103 metrů. Rozvětvená soustava chodeb byla vyražena v historické době ve zvodnělém pásmu rozhraní pískovců a jílovců jako jímací vodní štola. Starou vodovodní štolou je i štola II. - Grotová, dlouhá 32 metrů. Nejdelší i dosti členitou je štola III. - Velká zahradní, dlouhá 365 metrů. Zhruba čtvrtina délky štoly byla vyražena do roku 1781 ( letopočet ve stěně ), dále ražba pokračovala, 1848 a nejmladší údaj je z r. 1937. Štola je místy vyzděna cihlami, ale v převážné části stěny i klenbu tvoří pískovec, místy 20 - 70 cm vystupuje v bocích z počvy jílovec. Štola byla vyražena jako jímací vodovodní štola, ze které je voda odváděna, stejně jako ze štol I. a II. k vodojemu nemocnice Pod Petřínem. Také štola IV., ležící v Lobkovické zahradě byla určena jako jímací štola a je napojena stejně jako 75 metrů dlouhá vodovodní štola V. k vodojemu nemocnice. Vchod do štoly VI. není znám a štola se údajně nalézá na území zahrady velvyslanectví NSR.

Také štola VII., ležící nad vyhlídkovou cestou severně od pomníku J. Vrchlického, je starou jímací štolou o odvodem vody do systému severního odvodnění k vodojemu nemocnice. Štola IX. - Vodní leží těsně při tělese lanové dráhy na Petřin a vstupní část tvoří sklepní prostora dlouhá 12 metrů, ze které 14,5 metrů pokračuje štola západním směrem. Celková průměrná vydatnost štoly v r. 1984 byla 0,58 litrů/sec, a voda je odváděna do systému odvodnění Nebozízku, na který je napojena i štola X.- Schustova štola a štola XX.- Vodní galérie. Schustova štola byla starou průzkumnou štolou na těžbu uhlí. Byla ražena ve 40. letech minulého století a dle starých plánů údajně končila až za Strahovskou fortifikací, ještě daleko za hvězdárnou na Petříně. Podle dobového náčrtku by směřovala ještě pod ústí štoly XVI., což považujme za velmi málo pravděpodobné. Později byla tato štola užita jako jímací a voda byla využívána v Nebozízku. Byla dochována ve vyzděné části 14,3 metrů ze sklepa budovy Nebozízku. Zbytek byl zavalen. V roce 1968 podnik Geoindustria zmáhal štolu v délce 49 metrů, přičemž vodítkem byl přítok vody původním dřevěným korytem. Protože docházelo k závalům a na čelbě k vykomínování, byly práce ukončeny, Nově vyzmáhaný úsek byl v roce 1968-69 vyztužen železobetonovou obezdívkou s ocelovou armaturou, ale v důsledku značně agresivní důlní vody je v současnosti již na mnoha místech beton zcela rozložen. Opadává a vystupuje armovací síť. Výtok ze štoly se pohybuje kolem -1,68 litrů/sec.

Štola XIV. – Železitá leží v Kinského zahradě a představuje jedinou chodbu 77 m dlouhou. Také štola XV., dlouhá 45,5 m leží v Kinského zahradě. Spolu se štolou XI., XIV. a XVI. jsou napojeny na jižní systém odvodnění do vodojemu VAKUSu. Z tohoto vodojemu dříve než byl připojen pro Prahu vodovod z Káraného, byl zásobován Smíchov pitnou vodou. Později jej převzal VAKUS k zásobováni svých objektů technologickou vodou. Stačí však změna technologie, vyžadující méně vody. Následné přivření nebo zavření potrubí z vodojemu má za následek naplněni vodojemu po přepad, voda počne odtékat potrubím z přepadu, které je důmyslně zaústěno do staré a také neudržované kanalizace