Ve dnech 29.8. až 5.9.1987 se 4 členové výpravy ZO ČSS 1-06 do Itálie zúčastnili 7. mezinárodní konference o speleozáchraně, pořádané UIS. Jednalo se o členy ZO ČSS 1-06, kteří jsou členy Speleologické záchranné služby ČSS (3 osoby) a Jeskynní záchranné služby SSS (1 osoba). Na akci se setkali ještě s dalšími speleology z ČSSR. Jako účastník konference byl v omezeném rozsahu přítomen náčelník Speleologické záchranné služby ČSS, který původně měl být na tuto akci oficiálně vyslán. Že se tak nestalo, bylo opět velkým nedostatkem v prezentaci činnosti složek ČSS v zahraničí.

Dne 29.8. ve večerních hodinách jsme byli zaregistrováni a ubytováni v internátu místní školy v Cividale d. F. Sekretariát konference byl otevřen 30.8. dopoledne. Zde jsme se seznámili s programem konference a současně proběhla rezervace exkurzí. Zbytek dne byl věnován podle rozpisu programu konference, prohlídce historického centra Cividale del Friuli a společné večeři.

Krátce před polednem se všichni účastníci přesunuli nedaleko k řece Natisone, protékající středem města Cividale del Friuli. Zde proběhla ukázka záchranného manévru - záchrana v šachtě zatopené vodou - v řece a na skalní stěně nad řekou. Ukázku předvedli speleozáchranáři z kraje Friuli - Benátky - Julsko. Názory na tuto ukázku se pohybovaly od "je to špička", "úžasně rychlé", až po "extrémně lehkomyslné". Již v tom se projevil rozdílný pohled účastníků na věc.

Námětem jednání byla nosítka. Mnoho záchranářských organizací ze zúčastněných zemí předvedlo svoje nosítka. Veškerá nosítka si byla velmi podobná a celkový trend směřoval k "nosítkům v nosítkách", nebo k "nosítkům ve více nosítkách". Znamenalo to, že postižený je nejdříve fixován na nejmenší nosítka. Na jistý druh dlahy - korzetu, který pojme vše od krku až po zadek a potom je celý uložen i s korzetem do větších nosítek. Ty již snesou hrubější zacházení a více chrání postiženého. Američané používají tenké polyetylénové desky, která dostatečně chrání postiženého proti nárazům a otřesům. Příjemně překvapila skutečnost, že tyto typy nosítek byly podstatně méně objemné, než by člověk očekával. Velká část jednání konference byla věnována zdravotní problematice, což se projevilo též v přednesených referátech. Různé speleozáchranné organizace předváděly obsah svých pytlů první pomoci, případně různých kontejnerů z PVC. Vždy byl u každého přesný soupis obsahu a celý obsah byl velmi dobře zabalen. Uspořádání bylo velmi přehledné a užití pohotové. Některé skupiny užívají až 5 různých vaků nebo kontejnerů s nejrůznějším obsahem a to v podobě jakéhosi skládacího systému podle délky a obtížnosti nasazení, či poranění. Věci jsou v nich uloženy do plastikových trubek z obou stran přístupných, které se dobře zasouvají do pytlů nebo kontejnerů.. Všechny jsou řádně značeny a popsány. Tyto pytle (kontejnery) první pomoci patří do kolektivní výbavy zasahující skupiny a jsou dávány k dispozici lékaři, který je u nehody přítomen. Už proto je nutný přesný popis a přehledné uspořádání.

Pro naše podmínky je přítomnost lékaře - speleozáchranáře vzdálená hudba budoucnosti. Speleologů – lékařů je v ČSS značný nedostatek. To je nakonec i znát v úrovni znalosti první pomoci členské základny ČSS.

Obsáhlá diskuse byla též o užívání antibiotik, intubaci, podchlazení o lécích všeobecně a řadě dalších otázek. Přítomní lékaři kladli důraz na nezbytnost přítomnosti lékaře u oběti od počátku záchranné akce a po celý průběh. Bylo konstatováno, že bez přítomnosti lékaře se značně snižuje šance oběti na přežití. Velmi důležitým faktorem při zraněních v jeskyních jsou protišoková opatření, jako boj proti stresu a následnému šoku. I nadále je prosazován trend o zajištění maximální možné životní pohody zraněného v podzemí, před spěšným transportem na povrch. Tomu je i přizpůsobováno vybavení záchranných skupin.

Zajímavou otázkou byl i důsledek dlouhodobého ponechání bot na nohou při vícedenních akcích. Dochází k těžkým poruchám krevního oběhu v nohou. Obrana je jediná: je nutné se častěji zouvat z těsných bot a holinek, nohy masírovat a pak zase obout.

Na konferenci bylo vystaveno i celé množství fotografií, kterým však bylo vytýkáno, že zachycují momenty z cvičení a nikoliv autentické snímky ze záchranných akcí. Daly by se patřičně využít pro výuku.

Komise pro speleozáchranu UIS předložila formulář pro hlášení nehod a žádala o spolupráci. Vyhodnocením hlášení se chce zjistit jaké jsou příčiny a následky nehod v jeskyních. V mnoha zemích něco takového existuje. Zástupci Francouzské speleologické záchranné služby jej však považovali za zbytečný. Nakonec právě oni přišli s podobnou myšlénkou v roce 1983. Ostatní přislíbily spolupráci. Mnozí k tomu řekli referát o příčinách nehod v Itálii. K nehodám vedou stále stejné chyby: hloupost, lehkomyslnost a nepozornost.

Zajímavá byla informace o organizaci záchrany v jeskyních a jak je prováděna ve Francii. Existuje tam všeobecná veřejná úmluva o vzájemné pomoci. Ve stručnosti to znamená: organizace pro speleozáchranu zachraňují a stát platí. Avšak stát jmenuje nadřízené. Mají tam tisíce vyškolených zachránců a k dispozici cca 100 lékařů

ovládajících speleologickou tématiku, množství technických kádrů včetně střelmistrů a asi 150 potápěčů. Všichni jsou vyškoleni na nejvyšší oficiální úrovni. V celé jejich organizaci je nápadné rozsáhlé rozdělení práce i odpovědnosti. Francouzi poukazují na to, že jejich speleozáchranáři jsou dobrovolníci a nepředstavuji žádnou veřejnou službu, na kterou má každý nárok.

H. Kirchrmayer informoval o speleozáchranářích v Horních Rakousích, kde je k dispozici více než 72 vyškolených osob. Při záchranné akci v Ahnenschachtu vznikly výdaje ve výši 800.000,- šilinků.

Zástupce British Cave Rescue (BCR) informoval o činnosti této organizace z pohledu 20ti let činnosti. Její hlavní problém představují jeskyně pod vodou s dlouhými horizontálními chodbami. Speleozáchranáři pracují také dobrovolně a používají vesměs své osobní vybavení a náklady si hradí sami. K zásahům jsou povoláváni policií. Kdekoliv v Anglii stačí vytočit na telefonu 999 a ohlásit nehodu v jeskyni. Policie již sama vyrozumí speleozáchranáře. Mnoho vyhlášených akcí však nemá nic společného s jeskyněmi a představuje pátrání po pohřešovaných. Zástupce BCR uvedl dlouhý výčet nehod a jejich následků. Při jedné záchranné akci přišel o život i jeden záchranář. Největší zatěžovací zkouškou bylo současné vyhlášení 6ti vodních záplav v 6ti různých jeskyních. Vedoucí BCR v závěru svého příspěvku pozval speleozáchranáře jiných zemí k návštěvě Anglie.

Pozornost byla věnována zprávě o jeskyňářích, kteří byli nalezeni mrtví bez vnějšího zranění na laně s fungující výstrojí, jak ji podali francouzští záchranáři. Byla vyslovena domněnka, že smrt nastala vysílením, případně v důsledku mdloby. V této souvislosti se hovořilo důsledku narušení krevního oběhu hrudními nebo sedacími popruhy. Příspěvek doplnil H. Kirchmayer vysvětlením, že déletrvající zavěšení v hrudním úvazku - popruhu, může způsobit smrt, což je skutečnost běžně známá horolezcům, nikoliv však každému speleologovi. Také téma Použití trhavin při záchranných akcích vyvolala delší diskusi, do které se zapojil i náš účastník Ing M. Mandel ze stanice č.1 SZS ČSS. Bylo konstatováno, že zde není dostatečná výměna poznatků a literatury. Zástupci z více zemí bylo řečeno, že různé brožury o trhavinách a jejich užití zasílané z jedné země do druhé nikdy nedorazí na místo určení.

Na konferenci byla věnována pozornost i otázce úzkých míst a možnostem zaklínění. Toto téma vyústilo v ustavení subkomise pro "rozšiřování úzkých míst".

Vladimír Vojíř