Spolu se starými zámky a zříceninami hradů jsou jeskyně snad nejvíce opředeny odedávna bájemi, Těžko lze připustit, že jsou to nějaké reminiscence z pravěku, kdy jeskyně byly v některých případech kultovními místy - spíše se zdá, že na člověka dávné i poměrně nedávné minulosti působilo tajemné jeskynní prostředí, tma, podivné tvary stěn a krápníků, nálezy kosetí a také někteří neobvyklí živočiši které lze v jeskyni najít. Jako mnohde jinde, i v Českém krasu existuje řada pověstí, které se vztahují k jeskyním, a to zčásti k těm, které ještě dnes existují, a to zčásti k takovým, které již nejsou nebo, které nemůžeme identifikovat. Asi největší množství bájí o jeskyních se týká tam uschovaných pokladů. Vzpomeňme si na četné slovenské jeskyně, v nichž lidé pátrali po Jánošíkových pokladech, podle pověsti tam ukrytých. I v Českém krasu máme takové báje o pokladech v podzemí.

Jeskyňáři z Tetína by byli asi překvapeni, kdyby byla pravdou pověst o zlatém teleti, které se ukrývá v útrobách kopce Damilu, na němž tetínští speleologové mají základnu. Také v nitru Kotýzu u Koněprus se prý skrývají nesmírné poklady. Jedna pověst prozrazuje že "Ve vratech" (dnes Axamitova brána) je jeskyně a v ní poklad, který hlídá černý pes. Vchod do jeskyně je zasypán, aby se lidé uvarovali nebezpečí, které jim tam hrozí Zaznamenána je i pověst ( nebo snad skutečná událost ? ), jak jakýsi student pronásledoval na Kotýzu lišku, která prchla do jeskyně. Student pronikl za ní a pak od druhé odpolední hodiny až do jedenácté hodiny v noci jeskyní bloudil, až ho lidé "přece vyvolali a vyvedli".

Jiná složitější pověst o Kotýzu vypráví, že tam býval hrad a v jedné době na něm vládla zlá a lakomá paní. Slyšela, že v nitru vrchu jsou nesmírné poklady, jichž se může zmocnit ten, kdo má zlaté vlasy a železnou ruku. Milá paní si dala od zlatníka udělat paruku ze zlatých vlasů a od mečíře želemou ruku, a takto vybavena se v noci vydala ke sluji, kde se dotkla vchodu železnou rukou. Skála se s rachotem otevřela a paní do ní vešla i s koněm, na němž sem přijela. Její počínání sledovali dva její služebníci: sluha, který pro velkou sílu byl zván "železné ruce", a jeho milá, služka "zlaté vlasy", pojmenovaná podle barvy svých vlasů. Po zmizení paní uplynulo několik dní a rytířka se stále nevracela. Sluha se služkou se tedy vydali ji hledat. V noci se vypravili k jeskyni a tam čekali; právě o půlnoci se sluj s rachotem otevřela s oba mladí lidé přemohli strach a vešli dovnitř.

Tu spatřili obrovské poklady, mnoho zlata a šperků. Současně stanul před nimi strážný duch jeskyně, který jim řekl : Protože jste chudí a poctiví a máte se rádi, můžete si vzít tolik zlata, kolik unesete. Mládenec s dívkou to učinili a ještě než odešli, ukázal jim duch jejich bývalou paní a jejího koně, které za trest proměnil ve zlaté sochy. Ejhle, snadné vysvětlení původu jména kopce "Zlatý kůň" ! Dodejme ještě, že mládenec i dívka se šťastně dostali ven i se získaným bohatstvím a velmi pravděpodobně žili pak blaženě až do své smrti.

Známým vyprávěním o pokladu v jeskyni je příhoda pasáčka, který spatřil na Zlatém koni kouř, vystupující z díry v zemi. Když se odvážil sestoupit do podzemí, našel tam "loupežníka", který seděl na hromadě peněz .Ten kupodivu pasáčka nezabil, ale dal mu hrst mincí s varováním, aby o svém objevu nikde nehovořil. Pasáček to nedodržel a vyprávěl o příhodě lidem ve vesnici (snad Koněprusích ?), ti pak se zbraněmi táhli na Zlatý kůň, aby loupežníka zabili a zmocnili se jeho pokladu. Ale díru už nenašli, a tak pasáček dostal výprask, aby si z velkých lidí neděl legraci. A peníze mu samozřejmě vzali, aby měli aspoň nějaké odškodné. Tato pověst, která tak mile zní a zdá se i prozrazovat existenci skutečné jeskynní penězokazecké dílny na Zlatém koni, bohužel je velmi nejistá. Henacházíme i ve starých pramenech a tak je pravděpodobné, že byla vymyšlena až po objevu Mincovny Koněpruských jeskyní…

Nejen o pokladech, ale i o jiných věcech vyprávějí staré báje z Berounska. Tak třeba na Tetíně ve zbytku skály, na níž stával tetínský hrad, je otvor asi 1 metr vysoký. Lid si vypravoval, že je to vchod do chodby, která vede pod řekou (!) až do Svatého Jana pod Skálou ! Podobně i na Kotýzu jsou vchody do jeskyní, které "běží až do Tetína nebo Kody".

"Ve skalách pod Tetínem v Čilině a nad Srbskem v Řečině, v Kozlech hnízdil černý pták "Kuhán". Jest asi tak veliký jako house, večer vylétá ze skal a vždy nad řekou strašně houká; "Kou,kou" nebo "Kuhá, kuhá". Předpovídá prý povětrnost, zejména bouřku a liják. Kdo po něm kuhá, k tomu hned přiletí, poletuje okolo, doráží na posměváčka a strachy mu nažene; jinak nikomu neublíží. Jistý Menker pokusil se hnízdo Kuhánovo se svým synem ohledati. Oblékl synka do koženého oděvu, uvázal na provaz a spustil ho se skály v Řečině proti díře, z níž pták vylétával, aby se přesvědčil, jestli se tam Kuhán nalézá a má-li tam svá mláďata. Synek však přišel v díře na hada a na žábu, jež hadovi seděla na hlavě, a musil býti za křiku a velikého strachu vytažen nahorů, “ ( Citováno z práce K. Každý – Pověsti a staré tradice z Podbrdska, Beroun 1923).

Uvedli jsme zde několik nejznámějších jeskynních bájí nejen proto, abychom čtenáře Stalagmitu pobavili, ale abychom upozornili na skutečnost, že některé pověsti mohou v sobě mít zrnko pravdy, pověsti o jeskyních by jistě nevznikly tam, kde jeskyně nejsou a údaje o jeskyních na Zlatém koni i Kotýsu jsou v některých případech dosti konkrétní, takže podle nich lze usuzovat, že se týkají objektů skutečně existujících, snad v minulosti, snad i dnes i když některé z nich neznáme. Zvláště nápadné jsou bájné zprávy o rozsáhlém jeskynním bludišti na Kotýsu, do něhož dokonce vede vchod někde v prostoru Jeskyně ve vratech" (Asamitovy brány). Je známo, že sondování, které tu před léty speleologové provedli, nevedlo k objevu velké jeskyně, to však neznamená, že takového něco tu neexistuje. Může se jednat o jeskyni dnes neznámou, nebo o dnešní Koněpruské jeskyně – vždy lokalizace v pověstech jsou velmi mlhavé a Zlatý kůň, v minulosti celistvý, byl jistě posuzován jako jeden prostor s Kotýsem.