Amatérské jeskyňářství je v Rumunsku v posledních letech na vzestupu. Členská základna se rychle rozšiřuje, vzrůstá zájem o jeskyně hlavně mezi mladými. Z čerstvých úspěchů lze jmenovat objevy rozsáhlých ponorových systémů, jako Ciur ponor v Padurea Craiului, jeskyně Iza v Munti Rodnei aj. Vedle toho jsou však Rumuni stále úspěšnější i v objevování a průzkumu vertikálních systémů - propasti. Za všechny uveďme alespoň Avenul Independanta v Bihoru a Avenul din Stanul Foncii v pohoří Padurea

Právě v poslední jmenované propasti pronikli letos v lednu naši hostitelé - speleologové s klubu E. Rakovity v Kluži do hloubky cca 312 m. To znamenalo objev nejhlubší rumunské propasti. Jeskyně Taušoare v Munti Rodnei má sice denivelaci ( rozdíl v nadmořských výšek nejvyššího a nejnižšího bodu jeskyně) asi 400 m, avšak není považována za propast. Propast bylo nutno oficiálně změřit a dokončit polygon. Květnová expedice neuspěla. Zvyšený vodní stav po dlouhotrvajících deštích dovolil proniknout pouze do hloubky 190 m.

Další, tentokráte mezinárodní výprava byla zorganizována na 15. - 20.8. Domácí jeskyňáři byli v táboře u malého praménku pod kopcem Stanul Foncii první. Vedoucím byl opět dr. Josif Viehman z institutu v Kluži, jedna z nejznámějších postav z Rumunské speleologie. Z bukureštského institutu byl pozván dr. Ioan Povara, jehož úkolem bylo oficiálně změřit celkovou hloubku propasti. V odpoledních hodinách přijíždí po kamenité, místy krkolomné cestě naše skupinka (O.Brouk, dr.V. Kahle a dr.J. Otava), Brňáci ze skupiny Suchý žleb České speleologické společnosti a A. Nejezchleb z Rudic-Tumperku ze skupiny při ČKD Blansko. Navečer dorážejí speleoalpinisté z budapeštského klubu Aurora. Seznamovací večer u ohně a písniček boří jazykové bariéry a rozvazuje přátelskou atmosféru. Nedělní ráno. Obloha je modrá, přesto se ozývá burácení. Počasí je stabilní, akce může začít. Burácení je pouze důsledek neuváženě ochutnaného čerstvě nadojeného kravského mléka. Naše družstvo spolu s Emilem Silvestru, jedním z objevitelů propasti, je vybráno aby vystrojilo první část propasti. Urychlujeme přípravy a před polednem již stoupáme k ústí, které leží asi 64 m n.m. Propast je budována v masivních, ve spodní části deskovitých a lavicovitých vápencích triasu. Hydrograficky náleží do systému vyvěračky Rosia, ležící poblíž vsi Rosia.

Práce pokračují hladce a bez problémů. Čistíme exponovaná místa nad studnami od kamenité suti. Při upevňování lan se snažíme využívat přirozené úchyty, avšak místy přijdou ke slovu i expanzní nyty. Ze dna třetí studny se urychleně klidíme. Sintrové dno otlučené od padajícího kamení ukazuje,že zde není klidného místečka. Za dvě hodiny jsou čtyři z osmi studen vystrojeny lany. Zbývající materiál zanecháváme na dně 4. studny. Ještě zběžně nakukujeme do meandrujících úžin, kde pouze průvan napovídá, že tudy vede cesta ke dnu. Pri výstupu se míjíme s maďarským družstvem, které pokračuje v započatém díle. Večer sestupují Rumuni a natahují telefonní kabel. Zastavují je až úžiny, kterými nelze protlačit cívku. Avenul din Stanul Foncii to nejsou jen prostorné studny, kde se svižně a bez problémů slaňuje. Stejně typické jsou i zasintrované plazivky , anebo naopak drobnými potúčky erodované a korodované těsné a ostré meandry ba až prostorové spirály. Zde se rychlost postupu snižuje na několik metrů, nebo jen decimetrů za minutu.

Za tohoto stavu přichází k načí skupince Emil. Nabízí nám, abychom společně s ním zaútočili na dno a dokončili měření. Samozřejmě nadšeně souhlasíme. Zdá se nám to logické, jsme momentálně nejlépe odpočatí, připravení a nabiti elánem a chutí objevovat. Po čtvrthodině přichází Emil ve funkci “styčného důstojníka" opět a s mnoha omluvami tlumočí nové rozhodnutí vedení. “Vrcholové" družstvo musí byt pouze rumunské a zmapování musí provést svými silami. Chápeme a respektujeme nepsané právo objevitelů. O to důkladněji se soustřeďujeme na přípravu fotovýbavy, bereme sebou teploměr, výškoměr, kompas, zápisníky a jiné pomůcky.

Na povrchu má u telefonu službu dr. Viehman. Právě dostává zprávu, že první jeskyňáři slanili na dno poslední osmé studny a pokračují po vodě ke koncovému bodu jeskyně. My se ještě domlouváme na místech měření teplot a již po dvojicích slaňujeme po dvou lanech zavěšených ve vstupní šedesátimetrové studni. Ze dna osmé studny hlásíme naměřené hodnoty. Nejnižší teplota 8, 6 stupně Celsia je na dně první studny při venkovních 23 stupních. Odtud "až na dno teplota plynule stoupá až na 10,7 stupnů.

Na aktivním toku se zdravíme s mapéry, kteří se již vracejí. Odkládáme vak s jídlem a nalehko pouze s fotovýbavou pokračujeme k polosifonu. Posledních 100 m máme dojem, že jdeme panenskou jeskyní, před námi nejsou v blátě žádné stopy. Tento dojem nám později na povrchu Rumuni potvrzuji, mapéři nedošli až na konec. U koncového polosifonu měříme teplotu vody i vzduchu a fotíme, na zpátěční cestě ještě odbočujeme a pronikáme několik desítek metrů proti proudu posledního levého přítoku. Proplazením polosifonu se dostáváme až k jezírku s vodopádem. Opět fotografujeme a zakreslujeme situaci.

Pro většinu účastníků je úterý sanitárni den.Výstroj i výzbroj obstála výborně, ale vyžaduje údržbu. Pouze Maďaři sestupují na dno a pokoušejí se prolongovat v blátivých chodbičkách tvořících vyšší etáž nad aktivním tokem.

Středa 19,8. Dnes nás čeká náročný nedávno objevený vodní systém Ciur ponor. Klasické lezení je zpestřováno tu slaněním, jinde proplaváním polosifonu, Opět měříme teploty a fotografujeme. Do Avenul din Stanul Foncii jdou dnes pouze Rumuni. Na závěr akce se jim daří prokapat za polosifon. Po vodě pronikají další desítky metrů, než je zastaví další polosifon. Předběžná hloubka propasti je nyní 325 m, celková délka chodeb činí přes 2 km. Dr. Povare, však správně upozorňuje, že větší část systému teprve čeká na objevení. Odhady se pohybují kolem 10 km chodeb. Je to zřejmé jednak ze vzdálenosti vyvěračky, jednak z velikosti toku. Potok v Avenul din Stanul Foncii svou vydatností dokazuje, že jeskyňáři stále ještě na hlavní tok nepronikli. Ten má více než o řád vyšší průtok. I po noci je v táboře živo, vyměňujeme nejčerstvější dojmy.

Čtvrtek 20.8. Poměrně krátká, ale úspěšná akce končí. Je nutě nezbytná výměna adres, naměřených údajů, prospektů a emblémů. Ihned se plánuje zářijová akce. Skupinka se skupinkou odjíždí či odchází vždy doprovázena zpěvem klubové hymny. S radostí přijímáme nabídku další spolupráce. V odpoledních hodinách se i my loučíme a přesouváme na Padiš.

Fotografie na titulní stránce : řečiště v systému Ciur ponor.

První snímek : Výzdoba na dně 3. - Sintrové studny Avenul din Stanul Foncii.

Druhý snímek : Jediní speleologové - profesionálové přítomni na akci - vlevo dr. Ioan Povara z Bukurešti a vpravo dr. Josif Viehman z Kluže.

Třetí snímek : Bahenní praskliny pod poslední osmou studnou.

Čtvrtý snímek : V zasintrované plazivce mezi čtvrtou a pátou studnou.