Hodně speleologů z celého světa upřelo své zraky do oblasti jihu Afriky. Do zemí, kam v minulých desetiletích nebylo tak jednoduché jezdit. Ať to je Jihoafrická republika, nebo třeba NAMIBIE. Místa, o kterých toho mnoho nevíme, ať již pro dřívější izolaci rasistického režimu, nebo holý fakt útlumu informací ve školách a tisku. Prostě zájem bývalého režimu netoužil po širší znalosti těchto zemí. Nakonec i v ČSS se ozvaly hlasy, zda bylo vhodné uvádět ve STALAGMlTu (1986/4-5) materiál z THE BULLETIN Soufh African Spelaeological Association. Že nemáme s JAR diplomatické styky, že není v UIS, atd.

Vzrůstající zájem o NAMIBII v současnosti je v mnoha oborech lidského snažení. Není to jenom těžba vanadu, berylia, uranu, mědi, ropy a diamantů. Chov dobytka, či pěstování obilí a ovoce. Vždyť jak přinesla informace ČST v sobotu 16.5.92, stala se světovou královnou krásy, právě zástupkyně Namibie (to pro mladší čtenáře, kteří ještě s přípravou expedice váhají, je to bílá blondýnka aj.)

V červenci 1986 tým speleologů ze SASA - Transvalské sekce, objevil v dolomitovém regionu na severu Namibie (přibližně 19, 0' S a 17, 5' E) jeskynní vchod, ze které vanul citelný vlhký a vlažný průvan z podzemí. Byla objevena Díra dračího dechu a v ní Jezero dračího dechu. Jezero, které rozlohou 1,9 hektaru (přesně 18.984 metrů čtverečních) se stalo největším podzemním jezerem na světě a překonalo tak jezero Lost Lake v Tennessee o ploše 1,8 hektaru, dosud uváděné v Guinnesově knize rekordů jako největší z podzemních jezer.

V této oblasti v zimě teplota klesá pod 0°, přitom vstupním otvorem o průměru asi 2 metry z nitra Země dýchá vzduch teplý 25°. Pod nohami speleologů dýchá drak, symbol plodnosti, hlídač ukrytých pokladů, ochránce vod a patron deště. Je to jeden z nejstarších symbolů civilizace. A že ho zde uvítají, je jasné, neboť celá oblast je místem s chovem dobytka i místem s nedostatkem povrchové vody. L. Pretorius, místní farmář, vlastnící zde 17 hektarů pozemků i značný počet dobytka vítá objev takového množství vody.

K tomu, abychom mohli tento horký dech z podzemí sledovat do hlubin, musíme překonat úzké chodby a průrvy s více než tunou výstroje. Jako pavouk na svém vlákně se dostaneme do nejúžasnějšího dómu na světě. K provedení nejdůležitějších – topografických - měření je nutné obeplutí celého jezera. To potrvá topografickému týmu celých 10 hodin. K zachycení podzemního jezera na filmový snímek je zapotřebí expozici 2 hodiny a více než 30ti záblesků. Jedině tak bylo možné zobrazit příbytek draka. Sama plocha jezera, to jsou 4 fotbalová hřiště a jeho obsah by se vešel do více než 1.000 olympijských bazénů. Speleopotápěči sestoupili do hloubky až 93 metrů, tj. zhruba 150 metrů pod povrchem, kde dosáhli dna.

Zpracováno s použitím materiálů z Bulletin SASR (1989) č. 30 a televizního filmu ze švýcarského dokumentárního cyklu Objevy sedmého kontinentu.