SILICKO - GOMBASECKÝ JESKYNNÍ SYSTÉM(2)

 Objevy v Silické Ladnici, uskutečněné 6.2.88, podnítily aktivitu naší ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut k další činnosti na této lokalitě. Byla uskutečněna řada akcí do této jeskyně, kde jsme si ověřili nové techniky průzkumu, nové metody plánování a organizace průzkumných akcí při práci speleopotápěčů v suchých prostorách za sifonem.

Tak jako pokaždé, když jedeme do Slovenského krasu, vyjíždíme z Prahy ve čtvrtek večer kolem 20. hodiny, abychom v pátek ráno, po celonoční jízdě, zastavili na silnici 2 km před obcí Silica. Je nás celkem sedm potápěčů. Transportujeme materiál po ledopádu na dno vstupní propasti Silické Ladnice. K potápěčskému sestupu se připravují dvojice Jirka Hovorka a Láďa Krejčí. Mají za cíl natáhnout telefonní dvojlinku a navázat spojení se základnou na platě. Po uskutečnění prvního telefonického spojení s prostorami za sifonem "Kufr" a oznámení vše v pořádku, proplouvá sifonem i druhá dvojice Stanislav Bílek a Václav Jansa. Po překonání sifonu je informována podpůrná skupina na platě o začátku plnění programu za sifonem. Ještě jednou je upřesněn čas návratu a obě skupiny se vydávají plnit své úkoly.

Jirka s Láďou nám pomáhají s transportem potápěčského vybavení. Korytem Černého potoka táhneme dva potápěčské komplety (kufry), každý asi s 35 kg potápěčského materiálu. Ponořujeme se do sifonu v prvním dómu. Sifon se zdá na první pohled krátký a jednoduchý, avšak pod vodou nás čeká nepříjemné překvapení. Vstup do sifonu je v celé šířce přehrazen sintrovými hrázkami, které se nacházejí těsně pod hladinou a mají asi půlmetrové až metrové převýšení nade dnem sifonu. Praxe vypadá asi takto: Ohledávám rukama místo, kde bych se mohl protáhnout mezi skalním stropem a hrázkou a tam kam dostanu nohy, se sunu pod skálu. Výstup ze sifonu probíhá obdobně, pouze s tím rozdílem, že hledáme cestu k volné hladině. Namísto jednoho sifonu pak proplouváme celkem dva krátké sifony, mezi kterými je volná hladina, kde se můžeme domluvit s Jirkou a Láďou, kteří nás doprovází volnou částí jeskyně. Fyzicky nejnáročnější část průzkumu máme však teprve před sebou. Plazíme se polosifony korytem Černého potoka k nejzaššímu místu z minulé akce - "sifonu" na konci Hlinitého dómu. Potápěčský materiál vláčíme, suneme, táhneme, smýkáme a strkáme vodou a bahnem. Ve vodě 8,5 stupňů Celsia studené jsme dokonale zahřátí a zpocení, abychom pak na dvoustém metru zjistili, že sifon z minulé akce je nyní vlastně polosifonem…

Zatím, co jsme byli na průzkumu po proudu Černého potoka, první skupina pokračovala v průzkumu suchých částí a pravostranného přítoku v prvním dómu. Jirka společně s Láďou pořizovali cennou fotodokumentaci objevených prostor a mapovali.

Po krátkém občerstvení se druhá dvojice vydala zpět do sifonu "Kufr", aby mohla být vystřídána třetí dvojicí ve složení Petr Černý a Luboš Voleman, kteří měli za úkol proplavat sifon "Kufr" a seznámit se s prostorami za sifonem. Akce končí v pozdních nočních hodinách. Unavení, ale spokojení objevitelé vykládají zážitky svým kamarádům a již se znovu plánuje příští akce, která opět povede skupinu nadšených potápěčů k průzkumu neznámých a dosud neobjevených prostor podzemního toku Černého potoka.

Jsou plánovány celkem dvě tříčlenné skupiny, které na sebe svým programem činnosti za sifonem vzájemně navazují. První trojice potápěčů, ve složení: Jirka Hovorka, Láďa Krejčí a Petr Černý, začíná s průzkumem a mapováním v místech, kde minule skončili s tím, že mají za úkol dospět k nejvzdálenějšímu bodu z minulé akce a zde pokračovat v průzkumu. Měří a mapují základní polygon, pořizují fotodokumentaci. Výška stropu v Karina dómu je změřena pomocí balónků, které díky zapomnětlivosti musely při vlastní akci nahradit "pánské ochrany". Skupina pokračovala v průzkumu Karina dómu, který svými impozantními rozměry překonal očekávání. Bylo jasné, že udělat si jen představu o této rozlehlé prostoře o značné výšce stropu, vertikální a horizontální členitosti dna, pokrytého řícenými bloky skal, ztěžujícími orientaci, nebude jednoduché a bude si vyžadovat zmapování při další akci. Skupina pokračovala dále směrem k severu, kde v průběhu fosilní chodby za odtokovým polosifonem objevila dóm U hříbku s překrásnou brčkovou výzdobou podél stěn. Dóm byl pojmenován podle charakteristického asi 2,5 m vysokého stalagmitu, nacházejícího se nápadně na skalním bloku ve střední části dómu. Silně zahliněné dno je tvořené řícenými bloky skal o velikosti 5 - 10 m. Bahenní praskliny svědčí o dřívějším zaplavování dómu. Na stěnách a jílových svazích je patrná povodňová úroveň. Dno je rozbrázděno trativody propadajícími se mezi bloky skal. Mezi těmito bloky skal je možné sestoupit ještě asi o 5 m pod úroveň dómu, kde je však další postup znemožněn nízkými zahliněnými úžinami.

Skupina ve složení Václav Jansa, Stanislav Bílek a Petr Sochor prozkoumává přítokový sifon v prvním dómu, kde se pro nízký, plochý polosifon dostává jen několik metrů daleko. Polosifon pokračuje nízkou plazivkou, jejíž výška se snižuje na 20 centimetrů nedávajících naději na postup vpřed bez předchozího prohloubení štěrkopískového dna polosifonu. Cílem druhé skupiny bylo vytipovat nejnadějnější místo pokračování jeskynní chodby a zde se pokusit o další postup. Výsledky předcházející skupiny byly negativní, ve smyslu nalezení volného pokračování chodby ve směru dómu U hříbku. Ani druhá skupina nenalezla pokračování chodeb za domem U hříbku a po průzkumu jeho dna, tvořeného obrovskými řícenými bloky skal zajílovanými ve dně a bez viditelného pokračování do hloubky, kde se dříve pravděpodobně ponořoval tok Černého potoka, přesunula svou činnost do odtokového polosifonu. S velkým vypětím, kdy se Petr Sochor musel doslova, prořezávat nožem jílovými nánosy, se podařilo dostat do pukliny, kterou v kaskádách padala voda potoka o několik metrů níže. Podařilo se sledovat tok potoka ještě několik metrů do hloubky, ale přes úzké pukliny v zasuceném polosifonu se prozatím nepodařilo dostat dál. Proudící voda zde nahromadila množství kamenů, mezi kterými se propadá. O těžkosti při překonávání úzkých míst hovoří, že se přes kaskádu v odtokovém polosifonu dostali z tříčlenné skupiny pouze dva.

Luboš Voleman. Jejich cílem je pokračovat v průzkumu z minulé akce. Minimální vodní stavy a nízký průtok snížil hladinu Černého potoka ve vstupní části odtokového polosifonu o 1 metr a tak nám usnadnil jeho překonání. Situace v závěru odtokového polosifonu se však nezměnila, jen voda se zde úplně ztratila mezi zasintrovanými a zahliněnými kameny. V úzké, závěrečné plazivce jsme se snažili proházet kameny dál. Malý pros tor a vydýchaný vzduch uspíšil naše rozhodnutí, že tudy cesta pro nás nevede. Úzké, nebezpečné, fyzicky víc jak náročné podmínky zabraňují dalšímu efektivnímu průniku tímto směrem. Po krátkém odpočinku a občerstvení pod "Vemenem" jsme se vydali na zpáteční cestu.

Druhá trojice měla za úkol doměření základního polygonu a zmapování zbývajících prostor. Vedle mapování, kdy tato trojice zanesla do svých poznámek více než 1000 údajů, pořídila fotodokumentaci podzemních prostor a její výzdoby. Velkým úspěchem této skupiny ve složení Jiří Hovorka, Láďa Krejčí a Petr Černý bylo objevení malé propasti, nacházející se v závěru dómu U hříbku, ve směru pokračování fosilní chodby, za níž se v hloubce asi 7 - 10 metrů objevuje dno s nadějí dalšího pokračování. Pro tuto akci však nebylo počítáno s lezeckým materiálem a tak tam lákavá studna musí počkat na příští akci.

Navazujeme na výsledky průzkumu z předcházející akce a jako první trojice se vydávají na cestu za sifon Kufr potápěči Láďa Krejčí, Petr Černý a Petr Sochor. Speleoalpinistická výstroj doplňuje transportovaný materiál dopravovaný za sifon. Hlavním úkolem je pokračovat v průzkumu neznámých části jeskynního systému. Úspěšným sestupem na dno propasti, která je vlastně částí staré chodby ve směru S-J se podařilo objevit další dóm s bohatou krápníkovou výzdobou, ze které nejnápadnějším krápníkovým tvarem je Kazatelna, charakteristického tvaru a "chrámové výšky". Dno dómu tvořeného hlinitými sedimenty, je rozděleno ve střední části vyschlým korytem, které svou orientací S-J odpovídá pokračování staré chodby. Výstup z malé propasti po kluzkém, jílem obaleném lanu byl nejen prověřením kvality speleoalpinistického materiálu, ale i nervů a trpělivosti účastníků akce. První skupina dále prozkoumala celou řadu odboček, plazivek a dalších možných pokračování, ať již v novém domu, tak i domu U hříbku.

Souběžně s akcí za sifonem Kufr, probíhal i předběžný průzkum přítokového sifonu Černého potoka do Archeologického dómu. Díky neprůlezné úžině v sifonu, založené na puklinové tektonice, se nepodařilo postoupit významně kupředu. Další akce byla plánována jako noční expedice tří potápěčů, ale vzhledem ke zranění jednoho člena při transportu materiálu v suchých částech před sifonem, bylo od této akce upuštěno.

Druhý den ráno nastoupila do sifonu druhá skupina čtyř potápěčů, která měla za úkol mapování nově objevených prostor, včetně dokončení mapování nejnáročnějších partií Karina domu s převýšením 20 metrů nad hladinou Černého potoka. Ve dvojicích byla prováděna nezávislá měření polygonů, umožňující lepší kontrolu naměřených údajů s určením tolerance přesnosti. Vedle mapování prováděla skupina speleoalpinistický průzkum menších propastí na dně domu U hříbku a dalších možných pokračování, předaných od předcházející skupiny. Nejnadějnější se nyní jeví průzkum horních partií domů při stropu, kde velké sintrové desky uložené na jílových sedimentech sahají až ke stropu a vytvářejí zde labyrint nízkých prostor a plazivek. Neustálé plazení a překonávání překážek při průzkumu však nedává velkou šanci na dlouhou životnost našich potápěčských obleků.

ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut