Na přelomu srpna a září 1983 navštívila skupina speleologů ze ZO ČSS 1-06 a 1-01 Gruzii s cílem seznámit se s tamními krasovými oblastmi.

Prvých několik dní jsme strávili v Tbilisi, kde jsme vyřídili nezbytné formality a prohlédli si město i okolí. Vlastní Tbilisi bylo založeno roku 502 a má řadu památek z 10. - 13. století. Nedaleko Tbilisi se nalézají vzácné historické objekty jako např. chrám Džuvari (zal. 586), nebo katedrála Sveti Cchoveli v Mccheta zal. 1010, nebo klášter Šio Mghvime ze 6. století. V Tbilisi jsme se také poprvé setkali s následky malého cviku ve zvládání gruzínské pohostinnosti, zejména díky netradičním nádobkám na víno jako je např. činčila nebo kozí roh.

Další cesta vedla kolem biskupského chrámu Nikrocminda (za1.1010) do Kutaisi - bývalého hlavního města Západní Gruzie. Zde jsme byli ubytováni v rezervaci Sataplia. Tato rezervace je kromě chráněného porostu s řadou různých dřevin význačná Sataplijskou jeskyní a dinosauřími stopami (objeveny r. 1933, 200 stop 25 dinosaurů, stáří 120 milionů let). Jeskyně Sataplia objevená v r. 1925 má délku 890 m a z toho asi jedna třetina je zpřístupněna a zpřístupnění další části se připravuje. Hlavní část (zpřístupňovaná) má tunelovitý charakter, je protékána aktivním tokem a ve střední části má i hezkou výzdobu převážně nátekového charakteru.

Východně od Kutaisi se nalézá v roce 1983 zpřístupněná jeskyně Navenachebi. Tato jeskyně má délku zpřístupněné části asi 300 m a má bohatou stalaktitovou i stalagnátovou výzdobu.

Jihovýchodně od Kutaisi jsme navštívili Cucchvacké jeskyně. Tyto jeskyně mají jednak stará vrchní patra, jednak spodní patro protékané současným aktivním tokem. Toto spodní patro má délku 210 m, při výšce 20-25 m a šířce 15-20 m. Je tedy tvořeno ohromným tunelem, který má dva vchody protékané vodou a jeden výše položený fosilní. Aktivní tok podchází horský hřeben vysoký cca 100 m.

Západně od Kutaisi jsme navštívili Bílou jeskyni v lázních Cchaltubo (slouží k léčebným účelům) a jeskyni Sacurblia, jejíž zpřístupňování bylo zahájeno a pak přerušeno; nyní se v této jeskyni uvažuje o pěstování žampionů v rámci potravinového programu SSSR. Tato jeskyně má vstupní část tvořenou asi 100 m dlouhou strmě klesající tunelovitou chodbou ústící do prostorného dómu s hlinitým dnem. Okolnosti nasvědčují existenci zatím nezkoumaných nižších částí. Ve vstupní chodbě a v dalších prostorách jsou zbytky masivní staré výzdoby.

Ve východní části Abcházie jsme navštívili druhou nejdelší jeskyni Gruzie - jeskyni Abrskil. Jde o téměř 3 km dlouhou jeskyni s aktivním tokem majícím jen nepatrný spád. Nejzajímavější výzdoba se zde nachází v Heliktitovém sále. Mohutná výzdoba je též v sále Abrskila ( Abrskil - bájná postava gruzínských pověstí, obdoba řeckého Promethea). I tato jeskyně bude zpřístupněna (umělý vstupní tunel, umělé hráze na vodním toku, aby bylo možno používat lodičky); hlavní náklady bude asi tvořit 30 km přístupové silnice.

V západní části Abcházie jsme odbočili do hor. Zde nám učarovalo 23 m hluboké Modré jezero (vývěr), které je obklopeno pouťovými atrakcemi pro turisty (foto u vycpaného medvěda" kočárku s koňmi, atd.). Dále jsme navštívili Gegskou jeskyni (přesněji její vstupní partie s velkou kolonií netopýrů). Za sifonem má tato jeskyně údajně kilometrové pokračování, které by se mělo v budoucnosti zpřístupnit i veřejnosti umělou štolou, obcházející sifon.

V plánu jsme měli i výstup na hřebeny, ale dlouhodobě deštivé počasí nám návštěvu vysokohorského krasu znemožnilo. A tak jsme po návštěvě jezer Rica a Malá Rica se vrátili zpět k moři, kde jsme navštívili i nejmohutnější vývěr v SSSR - vyvěračku řeky Mčišta. Podle literatury je střední vydatnost 9,5 kubíků za sekundu. Registrované maximum je z r. 1963: 197 kubíků za sekundu. Vzhledem k deštivému počasí jsme zastihli vývěr alespoň v dvojnásobku normálu. A to již čas na naší výpravu končí a my se vracíme zpět. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ještě v Uplisciche (poloskalní město vybudované v pískovci s nejstaršími památkami z dob antiky; ve středověku zde žilo 20 tis. Lidí).