Situace však stojí za úvahu už jen všimneme-li si pohybu v naší hloubkové tabulce. V roce 1970 byla nejhlubší jeskyní 180 metrová propast Brázda. Za ní následovaly ostatní propasti Slovenského krasu. Z jejich historie vidíme, že se jednalo jen o průzkum, evidenci a dokumentaci lokalit sice vertikálních, ale bez větších překážek průlezných až na dno.

Mezitím do hloubkové tabulky zasáhly i velké, převážně horizontální systémy z jiných krasových území planinového typu: sytém Amatérské a Punkevní jeskyně (hloubka 192 m), Strateneká jeskyně (184 m) a Rudické propadáni (151m). Jsou to dobré příklady objevu a průzkumu téměř celého průběhu podzemního systému od zóny absorpční až po zónu vývěrovou. Tak se podařilo v některých oblastech speleologicky využít téměř celé výškové rozpětí krasových hornin.

V poslední době se zájem o objev hlubokých jeskyní správně orientuje na průzkum perspektivních oblastí středohorského a vysokohorského typu krasu v pohořích Slovenska - Nízkých Tatrách, Velké a Malé Fatře, Západních a Belanských Tatrách. I když výsledky ještě neodpovídají speleologickým možnostem těchto území, způsobily už velké změny v pořadí naší hloubkové tabulky. V roce 1981 evidujeme na našem území jeskyně s téměř dvojnásobnou hloubkou než v tabulce z roku 1970 : jeskyně Starý hrad (hloubka 343 m), systém jeskyně v Záskočí – jeskyně na Predných ((284 m) a Tristarská propast v Belanských Tatrách hloubka asi 200 m - propast v průzkumu).

44 m dlouhý fixní duralový žebřík ve Studni radosti v jeskyni Starý hrad

Co z tohoto hydrologického systému dnes v podzemí známe ? V absorpční zóně to jsou spojené jeskyně v Záskočí a na Predných. Pět kilometrů jejich chodeb tvoří spletité podzemní odvodnění horského hřbetu Prednie a závěru doliny Záskočie. Nejvyšším bodem je vchod do jeskyně na Predných ve výšce 1454 m n m. V nadmořské výšce 1170 m ( tj. v hloubce - 284 m) další průběh jeskyně zatím neproniknutelně uzavírá sifon Mrtvého jezera.

Naše prognóza o existenci velkého podzemního systému v rozsahu několika desítek kilometrů se zatím opírá o dost nepřesvědčivá fakta. Především o poznatek, že délka chodeb několikanásobně převyšuje rozpěti přímého postupu. Například při délce chodeb 5 km jsme jeskyní v Záskočí postoupili v masivu jen 600 metrů, tj. poměr délky chodeb : rozpětí 8 : 1.

Druhý poznatek vyplývá z velkého rozdílu v průtokové bilanci podzemního toku. Zatím co do sifonu Mrtvého jezera vtékají průměrně 3 litry vody za sekundu, ve vývěrech Medzibrodie je průměrný roční průtok 50 l/sec. Znamená to, že hydrologický systém odvodňuje i centrální a nejvyšší část masivu Krakovy hole, má řadu vydatných podzemních přítoků s tím i dlouhých jeskynních větví.

Vchod do Starého hradu leží kilometr na jih od vchodu do jeskyně v Záskočí, na druhé straně východního ramene Krakovy hole, v jižním svahu Černé dolinky, v nadmořské výšce 1488,5 m. Jeskyni objevila začínající skupina zvolenských jeskyňářů v letech 1967 - 1970. Tehdy jsme prozkoumali horizontální chodby v úrovni vchodu (dnešní vchod č.1) a soustavou čtyř propastí. V úzkém meandru pod IV. propastí v hloubce víc než 150 metrů, se vodní tok ztrácí v nepatrném otvoru a jeskyně tím pro nás beznadějně končila.

Ústí III. propasti v jeskyni Starý hrad. Mimo fixního žebříku je pro snadnější manipulaci nad propastí osazena ještě kovová plošina a kladka s lanem.

Také poloha Starého hradu se nám nezdála perspektivní. Jeskyně sice zasahovala do značné hloubky, ale příliš se nevzdalovala od strmého svahu Černé dolinky. Logicky jsme proto předpokládali, že hydrologicky inklinuje do Černé dolinky a to už zbývalo jen několik desítek metrů výškového rozdílu. Nikoho ani nenapadlo, že by odvodňování jeskyně mohlo probíhat napříč pod mohutným východním ramenem Krakovy hole až do Jánské doliny.

Nové etapě průzkumu předcházelo umělé rozšiřování úzkého vchodu a zpřístupnění jeskyně způsobem, který jsme se naučili v Záskočí. Instalovat lanové zábradlí, prokopat zbytečnou plazivku, rozebrat překážku z balvanů, přistavit několikapříčkové dřevěné žebříky, odrazit překážející skalní kulisy a osadit dobré kotevní body nad každou propastí považujeme za správnou zásadu úprav exponované trasy s cílem usnadnit přístup na vzdálené podzemní pracoviště. Postupovali jsme pomalu, vlastně jen ve volných chvilkách mezi průzkumy v Záskočí. Začali jsme v létě 1977, avšak lana na dno IV. propasti jsme spustili až na jaře 1979. Hned první výprava na nejhlubší místo dne 3. června 1979 přinesla překvapující výsledek.

Neprosekali jsme se sice úzkým otvorem, v kterém mizí voda, ale prolezli jsme na první pohled beznadějným závalem do fosilního meandru. Kupodivu neklesal do hloubky, ale s výjimkou dvou menších stupňů nás vedl téměř vodorovně na severozápad, rovnoběžně s Černou dolinkou, směrem k jejímu závěru.

Vstup do 200 m dlouhého Kaňonu v nejhlubší části jeskyně Starý hrad ( -322 m). Autorem všech snímků je P. Hipman.

Průzkum sice pokračoval, ale jiným směrem. Objevili jsme například “Speleomaturitu” - novou větev, spojující IV. propast a dosud samostatnou jeskyni (dnešní vchod č. 2). Délka jeskyně už přesáhla dva kilometry, ale další cestu do hloubky jsme nemohli najít. Také náš názor na genezi jeskyně se změnil. Už před Studnou radosti se chodba stačí přímo na sever pod vysoký horský hřeben. A nejnižší bod - ta nešťastná louže - se už nacházel pod úrovní dna Černé dolinky. Před námi tedy musela být dlouhá hygdrologická komunikace napříč masivem do Jánské doliny !

Šikmé dno Síně průzkumníků však není nepropustné. Tvoří ho mohutná vrstva napadaných bloků. Tato nepříznivá okolnost nás donutila k neobvyklému technickému řešení, k použití gumového bazénu. Slepili jsme ho z pruhů pogumované polyamidové tkaniny. Z kamenů jsme vyrovnali plošinu a obvodovou opěrnou zídkou. Do pracně zhotoveného skalního lůžka jsme potom vložili bazén. Jeho okraje lemovalo napnuté osmimilimetrové ocelové lano.

Nový objev představuje přes 600 metrů chodeb a zavedl nás k dalšímu sifonu. Leží v hloubce -343 m od vchodu, ale už 500 metrů pod povrchem horského hřebenu. Hned za Sifonem ´80 - dnes má uměle proražený strop - vede vodorovná chodba přímo na sever do Revajova dómu. Předpokládáme, že v této pusté podzemní dutině rozměrů 30 x 60 metrů došlo řícením k zavalení dlouhé a pravděpodobné hlavní větve od neznámého nejvyššího vchodu. Tomu nasvědčuje proudění vzduchu, které mizí mezi bloky pod západní stěnou dómu. Uvážíme-li, že i ve vrcholové partii Krakovy hole máme několik jeskyní, nemůžeme zavrhnout ani možnost existence systemu hlubokého téměř tisíc metrů. Například přímo nad Sifonem ´80 leží ve výšce 1607 n n. m. Lovecká jeskyně (Polovnícká jaskyňa) a pod nejvyšším vrcholem Krakovy hole je propast ve výšce 1689 m n m.

Na základě posledních objevů usuzujeme, že také jeskyně Starý hrad hydrologicky komunikuje do vývěrů Medzibrodie. Odvodnění z jeskyní v Záskočí a Starého hradu se pravděpodobné hluboko v masívu spojuje do jediného toku a není vyloučeno, že touto cestou dosáhneme spojení obou jeskyní. Pokud tento předpoklad ověříme kolorimetrickým pokusem, bude potvrzena existence rozsáhlého hydrologického systému Krakovská hola - Jánská dolina a výškovým rozdílem 726 metrů.

Ve svém příspěvku jsem informoval o jedné možnosti objevu hluboké jeskyně na území naší republiky.

Kdo pozná ze speleologického hlediska slovenské hory, jistě ví, že takových možností je více. Jen nedostatečná intenzita průzkumu je příčinou, že na území našeho státu nemáme dosud objevenou jeskyni hlubší 500 metrů. Jsem však přesvědčen, že do roku 1990 k takovému objevu dojde.