2. část

 STALAGMIT 1-2/1989

Asi v 6 hodin ráno 17.8.1987 průsmykem Brenner překračujeme hranice z Rakouska do Itálie. Silnice klesá dolů a v krátké době vjíždíme do městečka BRESSANONE. Do městečka známého nám spíše jako Brixen. Ano je to všem Čechům známý BRIXEN - místo nuceného pobytu K. H. Borovského za jeho houževnatou kritiku vrchnosti.

Původně jsme zamýšleli, že se zde chvilku zdržíme. Snad až jindy. Limituje nás naše hotovost - vratná záloha zde představuje asi 1 litr benzinu na osobu a před námi je úsek cesty asi jako z Českých Budějovic do Košic. Teprve potom dosáhneme našeho prvního pevného cíle – města TERNI. Je to druhé největší město a správní celek územní oblasti UMBRIE. Má asi tolik obyvatel jako Plzeň. Přijíždíme sem v průběhu noci a jsme okamžitě ubytování v rekonstruovaném krásném starém domě v Montefrancu na okraji Terni. Je to reprezentační zařízení městské správy a po dobu našeho pobytu je nám k dispozici. Jsme zde jako v bavlnce. Následuje obsáhlý program, který pro nás připravila naše hostitelská partnerská organizace CLUB ALPINO ITALIANO - Gruppo Grotte Pipistrelli z Terni.

Máme příležitost pobýt na horské chatě C.A.I, býti hosty Národního speleologického centra v COSTACCIARU - ale také narazit dovezený sud piva na náměstí a zde popíjet s celým zástupem místního obyvatelstva, které je velmi přátelské a družné (21.8.87). Viděli jsme též velké množství italských historických památek včetně Říma a Benátek. Co však je nejdůležitější, že během naší cesty převládala návštěva jeskyní, geologických a krasových pozoruhodností. Měli jsme možnost seznámení s krasovými oblastmi v okolí Terni a Perugie, s krasem v okolí Terstu, s platem Mt. Canin, propasťovitou jeskyní CHIOCCHIO hlubokou 514 m, překrásnou jeskynní soustavou FRASASSI – GROTTA GRANDE DEL VENTO, která v sobě skrývá hlubokou vertikálu. Viděli jsme přímořskou jeskyni GRÓTTA DEL STRATI - asi 1,5 km dlouhou. Dále monumentální vodopád CASCADE DEL MARMORE (165 m vysoký) na samém okraji Terni - zde za vodopádem jsou i travertinové jeskyně GROTTA DELLA CONDOTTA a GROTTA DELLA COLONNE (obě jsme navštívili).

Navštívili jsme i propast MONTE CUCCO – bez několika metrů hlubokou 1 km. K mimořádným zážitkům patřil průstup kaňonem RIO FREDDO a kaňonem PAGO LE FOSSE. Oboje vyžadovalo časté slaňování a četné krátké lanové traverzy. Také staré historické podzemí v ORVIETU - ještě od Etrusků a hluboká studna, byly pro nás zajímavým terénem. Nakonec někteří z nás měli možnost účasti na VII. mezinárodní konferenci o speleozáchraně ve dnech 30.8. - 5.9.87 - pořádané UIS.

Asi dva kilometry od okraje města Terni je mimořádná turistická atrakce, které jsme nedokázali odolat. O to více, že jsme i několikráte za den kolem projížděli z místa našeho ubytování. Je to 165 m vysoký vodopád, který se zde řítí s patřičným hukotem do údolí k silnici. Řítí se však pouze v sobotu a v neděli a v pevně stanovených hodinách. Jako předzvěst, že se začne řítit dolů je jekot sirén, které varují osoby nalézající se v jednotlivých travertinových kaskádových jezírkách. Je zde totiž mimořádně pěkné koupání.

Vodopád vznikl přibližně 271 př.n.l. a to přičiněním Římanů. Zregulovali nahoře tekoucí říčku, vytvořili nádherné jezero o velikosti několika kilometrů - Lago di Piediluco - a vodu z jezera odvedli na skalní okraj, kde ji ponechali volně padat vodopádem do údolí.

Na počátku tohoto století uvažovali radní z Terni jak využít energii vodopádu. Zřídili nahoře dvě stavidla, která umožňují jednak pouštět vodu do Římany vytvořeného vodopádu a druhé, které přepouští vodu do velkého potrubí, vedeného o několik set metrů stranou dolů do elektrárny. A tak je stavidlo k vodopádu většinou uzavřeno a voda teče do elektrárny. V sobotu a v neděli se několikrát za den otevírá stavidlo u vodopádů a zavírá přívod k elektrárně. Potom vždy asi 30 minut se můžete kochat pohledem na impozantní vodopád. V turistické sezóně bývá pouštěn častěji s přihlédnutím na situaci v energetické síti. Rovněž v nočních hodinách, kdy bývá i osvětlen.

V místech kudy se řítí voda vznikly četné travertinové kaskády. Skrývají v sobě i dvě kratší jeskyně. Jedna se nazývá Grotta della Condotta a druhá Grotta della Colonne. Při jejich návštěvě je nutné bedlivě sledovat, zda není vypuštěna voda do vodopádu a při zvuku sirény se přesunout ihned do bezpečí. Padající ohromná masa vody by každého smetla bez jakékoliv šance. Také účastníci naší výpravy obě jeskyně navštívili.

Pokud někdo ze čtenářů zavítá do blízkosti a vydá se k Mt. Cuccu, doporučujeme mu tento postup. V prvé řadě navštívit CNS v Costacciaru. Dům je výrazně označen a leží na hlavní ulici po levé straně při chůzi od městské brány. Snadno se na Národní centrum doptáte. Zde budete informovat o svém záměru. Podle okolností s vámi vyšlou doprovod, případně vás i ubytují, nebo půjdete sami. V místní knihovně naleznete Čs. kras i Stalagmit. Pokud nevystačíte se zde připojenou mapou, kupte si v Costacciaru mapu 1:16 000 "Massiccio del Monte Cucco".

Autem odjedete do Sigilla a odtud po silnici vzhůru na hřbet Mt. Cucco. Zde asi 200 m pod vrcholem cesta končí na slušné ploše k parkování. Dále po turistické značce "2", která vede kolem nejznámějšího vchodu (na mapě v severní části vrcholu Mt. Cucco nápis Grotta), který má ocelovou mříž s dveřmi a dolů klesá ocelový stabilní a pohodlný žebřík. Vchod není uzamčen. Je zde několik tabulek obětí jeskyně. Po žebříku se dostanete do obrovských horizontálních vstupních prostor, kde se "choďák" počíná měnit v lezení od prostoru "S. Margherita", kde přejdete do prvních vertikálních úseků. Podrobnou mapu si můžete prohlédnout v CNS nebo v ZO ČSS 1-06. Uváděný vchod je zakreslen a označen jako "4" v připojeném řezu. Na vrcholku Mt. Cucca, respektive na parkovišti je poměrně živo při pěkném počasí, neboť sem přijíždí zástupy rogalistů, kteří potom plachtí dolů JZ a J směrem až 1 km vysoko nad terénem. Za horšího počasí nutno počítat s mlhou, špatnou viditelností a fujavicí.

Další zajímavostí v blízkosti Mt. Cucca je vápencový kaňon Rio Freddo. Nalézá se asi 2,5 km severně od Mt. Cucca. Přichází se k němu od obce Pascelupo po červené značce "3", ze značené cesty odbočíte ke srázu, kde slaníte asi 40 m do kaňonu. Dále již postupujete vlastním kaňonem, kde musíte místy slaňovat přes stupně, balvany nebo překonávat vodu po lanovém traverzu. Rozestup stěn v kaňonu se pohybuje od. 2 do 10 m. Výšky svislých a převislých stěn až 60 m, výše se více rozestupují a celý kaňon je zaříznut až 300 m. Vegetace je zde velmi sporá a tak jste jako v jeskyni. Italští speleologové zde mají fixní body s plaketkami a kaňon jim slouží jako velký speleotrenažér. Pro průstup potřebujete 60 m lano a pár karabin s vlastním úvazkem. Ale také přílbu proti padajícímu kamení. Zda cestu absolvujete mokří, záleží na vodním stavu Ria Fredda.