CESTA DO HLUBIN SVĚTA 1984
(-1.358 ) * JEAN - BERNARD
STALAGMIT 1985/1
V únoru 1984 se uskutečnila do nejhlubší jeskyně světa Jean-Bernard, expedice České speleologické společnosti. Protože jsme neobdrželi do redakce ani do konce roku 1984 slíbený materiál k otištění, pokoušíme se informovat čtenáře Stalagmitu alespoň tímto redakčním článkem.
Nad městečkem Semoëns v Savojských Alpách, ve vzdálenosti cca 30 km severně od Mont Blanku, na ukloněné plošině masivu Folly, leží vchody do jeskyně Jean-Bernard.
Jeskyně Jean-Bernard byla objevena členy francouzského speleologického klubu Vulcain z Lyonu v r. 1963 a téhož roku pojmenována na památku Jeana Duponta a Bernarda Raffyho, kteří téhož roku zahynuli v jeskyni Goule de Foussoubie.
Při objevu se podařilo proniknout z vchodu V – 4 (1.840 m n. m.) k místu, nazvanému propast Savojčanů. V roce 1969 byl již dosažen sifon (1.310 m n. m.) v místě pod nynějším 2. Bivakem.
Sestup propastí Savojčanů – foto P. Hipman
Nad jezerem Folly ve výšce 2.150 m n.m. byla v r. 1968 objevena jeskyně B - 19 a francouzským speleologům se podařilo po vynaložení velkého úsilí v r. 1975 nalézt spojení s vchodem V - 4 , čímž celková hloubka jeskyně vzrostla na 1.208 m. V roce 1976 pronikli závalem v Salle des Crepes a dosáhli hloubky 1.298 m (852 a n.m.).
V roce 1979 se podařilo spojit výše položený vchod B- 21 ( 2.210 m n.m.) se systémem jeskyně Jean-Bernard, čímž bylo dosaženo převýšení mezi nejvýše položeným vchodem a dnem (sifonem) – 1.358 m. Současná hloubka systému Jean-Bernard činí 1.535 m. Tohoto hloubkového údaje bylo dosaženo po doplnění o výše položené partie, patřící ke vchodu B - 21 a o par
tie za sifonem.Jean-Bernard představuje vysokohorskou jeskyni, odvádějící vodu z firnovisek i malého jezera, končící sifonem nízko nad erosní básí potoka Clévieux.
Do hloubky cca 300 m je jeskyně propasťovitého charakteru. Cesta od vchodu B - 21 má i největší souvislý vertikální úsek –155 m hlubokou šachtu. Úsek od vchodu B - 19 pozůstává ze 17 propastí, malých a středních hloubek, spojených velmi úzkými meandry.
Potom se sklon vyrovnává a následující řeka Excentrik představuje více než 1 km dlouhou horizontální chodbu převážně oválného profilu. Směřuje až do prostoru spodních vchodů, kde nejpoužívanějším je V – 4.
Odtud jeskyně neustále klesá většinou, vysokými meandry, přerušenými stupni, či menšími dómy. Další postup činí velice obtížným překonávání úzkých a zabahněných meandrů.
Před sifonem jsou poslední partie tvořeny orientačně složitým labyrintem úzkých chodeb a šachtiček. Vlastní sifon v hloubce 1358 m je zaplněn stojatou vodou.
Jeskyní Jean-Bernard protéká několik aktivních vodních toků. K nejvýznamnějším patří řeka Excentrik, Dupont a Bernard.
Přítok řeky Jean – Bernard v hloubce 980 m na titulní stránce STALAGMITu na foto od P. Hipmana z r. 1978
Do jeskyně Jean-Bernard se od jejího objevení uskutečnily dvě výpravy z Československa.
První výpravu uspořádala v r. 1978 Slovenská speleologická společnost. Dva její členové z patnácti účastníků provedli průstup jeskynním systémem od nejvyššího vchodu (v té době B - 19 ) až po sifon v celkové hloubce 1.
298 m a vzdálenosti 5,5 km.Poprvé tak lidé prošli naráz celou jeskyní. Současně byl vytvořen čs. hloubkový rekord. O expedici podrobně informuje P. Hipman ( 1982 ).Druhou výpravu uspořádala Česká speleologická společnost v r. 1984 a účastnili se jí:
RNDr
. Vl. Kahle (vedoucí), ZO ČSS 6-14 Suchý žleb, RNDr. R.Tásler (zást. vedoucího) ZO ČSS 5-02 Albeřice, Ing O.Šimíček-Brouk (tajemník) ZO ČSS 6-14 Suchý žleb, RNDr. J.R.Otava, ZO ČSS 6-14 Suchý žleb, A. Nejezchleb, ZO ČSS 6-05 ČKD Blansko, P.Tásler, ZO ČSS 5-02 Albeřice, RNDr. L.Kracík , ZO ČSS 5-02 Albeřice, J. Dubský, ZO ČSS 5-02 Albeřice, Ing L.Beneš,CSc. ZO ČSS 1-06 Speleologický klub Praha.Akce se uskutečnila v rámci plánu zahraničních styků prostřednictvím MK ČSR.
Účastníc
i expedice České speleologické společnosti “Jean – Bernard 1984” na vlastním skupinovém foto
Mimo vlastního průstupu celým systémem jeskyně Jean-Bernard od nejvýše položeného vchodu B-21 ( o 60 m výše než B-19 ) k sifonu na dně v hloubce -1.358 m, bylo posláním expedice především navázání osobních kontaktů s francouzskými speleology a propagace činnosti ČSS.
5.2.84 byli v Lyonu uvítáni účastníci expedice představiteli hostitelského jeskyňářského klubu Vulcain , jmenovitě jeho předsedou Christia
nem Rigaldiem a Bernaldem Seroulem. Oba jsou spoluobjevitelé systému Jean-Bernard.Po týdenním čekání v městečku Samoöna na zlepšení počasí, byla zahájena vynáška expedičního materiálu do horské chaty Folly. V hlubokém sněhu, ve kterém se každý bořil až po prsa, musel být dopraven veškerý materiál o 850 m výše. V horské chatě se nedalo zatopit a tak teplota –3°C s ohledem na okolní zimu byla přijatelnou a chata se stala nepostradatelnou základnou pro připravu na sestup. Vždyť od chaty ke vchodu V-4b je to
pouze 20 minut. Tímto vchodem byl do jeskyně až k 1.bivaku nastěhován veškerý materiál potřebný k sestupu do spodních partií.Protože horní vchod (B-21) je od chaty dále, byly u něho pro případ zhoršení povětrnostních podmínek postaveny 2 stany.
V jeskyni s
e pohybovala 2 samostatná družstva. Bylo to družstvo brněnské ( Dr.Kahle, Ing.Šimíček, A.Nejezchleb a Dr.Otava) a družstvo pražské ( Dr.R.Tásler,P.Tásler,Dr.Kracík,Ing.Beneš,CSc. J.Dubský).Průstup jeskyní byl koordinován tak, že brněnská skupina vstoupila do systému v pátek 17.2. dopoledne. Vystrojila lany cca 55 dílčích vertikálních stupňů až do konečné hloubky -1.358 m. Kompletní čtyřčlenné družstvo se vrátilo, po dosažení sifonu, na povrch v úterý 21.2. večer. Strávili v podzemí nepřetržitě 106 hodin včetně 3 bivaků.
S dvoudenním odstupem sestupovala pražská skupina. Z hloubky cca 100 m se musel vrátit na povrch Z. Kracík pro úraz kolena. Z bivaku v hloubce 902 m ke dnu sestupovali pouze bratři Táslerové, neboť Ing Beneš ztratil část výsbroje. Sestup zahájila 19.2. ráno a sifonu bylo dosaženo večer 20.2.84. Cestou zpět na povrch měla skupina za úkol jeskyni odstrojit a materiál vynést. Výstup proběhl s noclehem v 2. bivaku a s nouzovým bivakem během výstupu. Pražská skupina stanula na povrchu v noci 22.2
.84.Z 9 členů expedice ČSS dosáhlo dna ( sifonu ) v hloubce -1.358 m pod úrovní vchodu B-21 celkem 6 členů.
Byl tvořen nový Československý hloubkový rekord a účastníci expedice prošli systém jeskyně Jean-Bernard jako druhá výprava (první byla polská v r. 1980) v rozsahu vchod B-21 až sifon, tj. do hloubky -1.358 od nejvyššího vchodu.
Použité prameny:
HIPMAN P. (1982) : Zahraniční úspěchy slovenských speleoalpinistů v letech 1978-79, Čs. kras. 32, 1982, Academia Praha.
OTAVA J. (1984) : Zpráva o služební cestě do Francie uskutečněné ve dnech 3.2. - 3.3.1984. Archiv ČSS Praha.
TÁSLER R. (1984) : Do nejhlubší jeskyně světa. Lidé a země 11/1984, str.516-518, Academia Praha.
- red-