LEZENÍ VELKÝCH VERTIKÁL (1)

Touto myšlenkou jednoho z nestorů techniky SRT zahajujeme seriál o lezeni velkých vertikál. Důvodem pro jeho uvedení je nejen snaha seznámit čtenáře s vrcholnými akcemi, které se v rámci nového sportovního odvětví - "vertikální speleologie" podnikají, ale především upozornit na zvláštnosti lezecké praxe, jež je třeba důsledně respektovat.

Setkáváme se zde se zcela novými problémy a potížemi ( tzv. "efekt 300 m" a "efekt + 750 m" ). V prvé řadě je nutno se vypořádat s extrémní hmotností dlouhého nosného lana: transport lana na vrchol vertikály a jeho ukotvení, sestup přes vrcholový převis, použití slaňovátek s měnitelnou brzdicí silou, překonávání uzlů a postupových kotvících bodů, odstrojování vertikály. Dále musíme zamezit nadměrnému zahřívání slaňovátek a tím nebezpečnému poškození lana: kontrola rychlosti sjezdu; použití "obřích xylofonů", problémy se zastavením při slanění.

K vystrojení celého systému vertikálních stupňů byl použit jeden kus statického lana firmy PMI délky 1 400 metrů o průměru 7/16 palce, tj. 11,1mm. Charakteristika tohoto lana byla uvedena v čísle 1985/1 Stalagmitu, v článku o horizontálních traverzech. Vertikálu, hlubokou 640 metrů, tvoří pět svislých stupňů; mezi nimi jsou ukloněné kamenité svahy délky od 60 do 220 metrů ( viz schéma ). Jednotlivé vertikální stupně se svým průběhem liší od zcela převislých (1. a 2.). přes částečně "převislý" (3·), až k téměř svislým (4. a 5 ; lezeni “při zdi”). .

Vystrojování probíhalo "svrchu": lano bylo ukotveno na vrcholu každého stupně a potom s minimálním průvěsem vedeno k počátku dalšího. V místech přechodu vrcholových převisů je podkládalo kusy plachtoviny (podložky typu "mat"). Ke kotvení nebylo použito žádných umělých prostředků, ale pouze přírodních útvarů ( balvany). Práci ztěžoval silný vítr; na třetím stupni se lano zauzlilo. Přesto vystrojování proběhlo hladce a šest lezců stihlo "udělat" celou cestu o jednom dni. Pak opustili kaňon cestou přes Lava Fals, jedině jeden strávil noc u zbytku lana na břehu řeky.

Výstup začal druhého dne. Dva muži slanili znovu dolů a společně se třetím postupně vylezli. Techniku výstupu popisuje uvedená literatura dosti stručně: Johnson - gibbs a dva jumary: Holmes - jumary, 3 hodiny: Schreiber - tři prusíky, 4 hodiny.

Zhodnocení výsledků akce. V tomto experimentu šlo o získání zkušeností s lezením dlouhé mnohostupňové vertikály za použití jednoho kusu statického nylonového lana. Veškerá výzbroj se dobře osvědčila, elektrický naviják ušetřil mnoho času i námahy při vytahování těžkého lana, které se navíc třelo o mnoho skalních hran. Optimálně byl zvolen počet účastníků i rozsah jejich činnosti. Všichni lezci používali svou osobní výzbroj, na kterou byli léta zvyklí. Vzájemnou komunikaci optimálně zajišťovaly vysílačky typu Motorola FM.