LEZENÍ VELKÝCH VERTIKÁL (4)

Zásadní význam pro rozšíření myšlenky takových utkání má památný víkend z počátku září 1965, kdy alabamská skupina Huntsville Grotto hostila tradiční výroční jeskyňářský karneval asociace SERA ( Southeastern Regional Association). Lezecké závody měly již tehdy veliký ohlas - zúčastnilo se jich na čtyřicet speleologů.. Od samého počátku se stal jejich organizátorem a vůdčím duchem Bill Cuddington z Huntsville, výjimečně aktivní lezec a dnes již nestor americké školy SRT.

Pro stručné seznámení s pravidly těchto závodů snad bude nejlépe se o průběhu památného klání v Huntsville /1/, které se konalo v místní hale "Colosseum" vysoké 10,7 m. Vystrojení bylo provedeno dvěma různými lany fy GOLDLINE (průměr 11,1 mm, resp. 12,7 mm), mezi nimiž mohli lezci volit. Byla označena dvěma příčnými, třináct milimetrů širokými černými pruhy, od konce vzdálenými deset stop (3,05m) a 110 stop (33,5m). Závodilo se tedy na vzdálenost jednoho sta stop, tj. 30,5 m. Lano procházelo kladkou zavěšenou na stropě haly a pak vedlo šikmo dolů k 15 m vzdálené slaňovací brzdě, ukotvené na obyčejném kovovém zábradlí.

Obsluhu slaňovátka zajišťoval zkušený "brzdař", dobře obeznámený s jeho ovládáním i s pravidly soutěže. Dovolte nyní kratičké historické odbočení: Roku 1965 bylo zde jako lanové brzdy použito pomůcky zvané "slaňovací špulka" (Rappel- spool). Šlo o dřevěný ! váleček, který měl lezec upevněn vodorovně před sebou. Lano se několikrát ovinulo okolo tohoto válce, čímž docházelo k potřebnému tření a brždění sestupu. Toto osobité slaňovací zařízení prý vymysleli jeskyňáři z University of Virginia v polovině padesátých let. Odtud je přinesl a do širšího užívání v letech šedesátých zavedl Bill Cuddington. Vertikální práce se "špulkou" vyžadovala dosti odvahy – ať již šlo třeba jen o regulaci brzdicí síly během sestupu změnou počtu ovinů lana. Jak vzpomíná John Cole, pozdější vynálezce "xylofonů", teplem při tření se dřevo zahřívalo do počínajícího uhelnatění a rozpálené lano z manilského konopí se do něj hluboce zařezávalo. Celá pomůcka pak při rychlejším slanění dlouhým "práskem" hrozila vzplanutím /2/. Dnes se samozřejmě používají jiné typy dobře regulovatelných slaňovacích brzd.

Po navázání ulezl každý tři metry k prvé značce na laně bez měření času. Během tohoto nástupu měl dovoleno si provést ještě poslední "doladění" součástí výzbroje. Závodník se pak musel zastavit svým horním výstupovým prostředkem těsně pod startovní značkou. Zde vyčkal pokynu startéra a pak začal lézt. Na jeho přání mohlo být lano pod ním další osobou napínáno. Čas měřili dva časoměřiči."Brzdař" reguloval rychlost průchodu lana slaňovací brzdou tak, aby lezec byl stále 15-20 stop (4,6-6,1m) nad podlahou. Jeho povinností bylo - kvůli zachování stejných podmínek pro všechny závodníky - popouštět lano naprosto pravidelně, tzn. bez vertikálních "hupů"! Po dosažení cílové značky lezce spustili na podlahu a rozhodčí po dohodě s časoměřiči vyhlásil čas.

Muži 2 uzly: Bill Cuddington 2:41,2

Poznámka: Povšimnete si, prosím, poměrně malého rozdílu v časech dosažených ve výstupu pomocí dvou uzlů a pomocí blokantů u mužů. Zřejmě se zde odráží na jedné straně ještě určitá nezkušenost v používání blokantů (v roce 1965 novinka !), a - na straně druhé - dlouhá tradice a doslova mistrovství amerických lezců ve výstupu pomocí dvou uzlů metodami s "dlouhým krokem" (například systémy Plummer a "Texasská dvojka" - viz. /3/).

1) Závodníci jsou přísně rozděleni do úzkých věkových kategorií (viz. tabulka III.).

3) Místo krouceného lana fy GOLDLINE se používá “kernmantel” fy Blue Water o průměru 7/16 palce tj. 11,1 mm - viz /4/.

kterého se ovšem může zúčastnit kterýkoliv přítomný jeskyňář, je veliké utkání u příležitosti každého výročí "convention". Zvláště úspěšný v tomto směru byl minulý rok /5/. Na speleo-slavnosti v městě Sheridan (stát Wyoming), pořádané pod heslem "Pojďte s námi jeskyňařit na Divoký západ", bylo vytvořeno 14 světových rekordů v rámci jednotlivých věkových kategorií !!! Sto čtyři zúčastněných závodníků ulezlo celkem 3,5 míle (5,63 km). Jejich průměrný věk byl 25 let - nejmladšímu bylo šest roků, nejstaršímu 68 let ! Největší zásluhu o úspěšný průběh utkání měla prý speleologická skupina "Díra ve zdi" (Hole-in-the-Wall Grotto, Wyoming).

 O závodech ve výstupu po laně bylo publikováno množství pojednání, vycházejících z nejrůznějších úhlů pohledu. Pro nás celkem bezpředmětné jsou diskuse spojené s problémy přechodu na metrický systém /6/. Zajímavější jsou práce věnované studiím ergonometrickým. Pomineme-li učené vývody expertů /7,8/, nebude možná na škodu zamyslet se nad údaji shrnutými v tabulce II. Vyplývá z nich především porovnání rychlostí lezení různými výstupovými systémy (Dosažené časy odpovídají světovým rekordům do roku 1977 včetně. Hodnoty jsou zaokrouhleny na celé sekundy). Údaje v závorkách představují teoreticky předpovězené nejkratší dosažitelné časy pro lezce o hmotnosti 80 kg. Bez ohledu na stupeň jejich přesnosti, který si autor nedovoluje posuzovat, poskytují určitou představu o potenciálních rezervách jednotlivých používaných lezeckých stylů.

Čtenář, zvláště pokud sám je aktivním lezcem, jistě uzná, že dosažené výkony jsou vskutku obdivuhodné - i když jde samozřejmě o rekordy vytvořené v uměle navozených optimálních podmínkách, výrazně odlišných od situací, se kterými se setkáváme v reálné "díře". Povšimněme si např. Billyho časů na 100 stop (3 uzly) a 400 stop (blokanty): s přechodem do vyšší věkové skupiny se jeho výkony ještě zlepšily ! I mnohé jeskyňařící dámy, ať již dle věku by mohly být našimi dcerkami či babičkami, by mnohé z nás v tandemu nechaly řádně pod sebou ...!! Neméně pozoruhodný je jistě i veliký rozsah věkových kategorií.

Tabulka III. Přehled světových rekordů ve výstupu po laně

Muži 3 výstupové uzly - 400 stop ( 121,9 m)

Ženy 3 výstupové uzly - 100 stop (30,5 m)