LEZENÍ VELKÝCH VERTIKÁL (6)

Pojednání o přemostění rozdělíme do dvou principiálně odlišných částí: dnes si popíšeme několik zvláště ilustrativních případů, kdy pomocí lanových přechodů či lanovek byly vyřešeny náročné lezecké problémy; v příštím Stalagmitu se pak budeme podrobněji zabývat technickou a taktickou stránkou vystrojování.

Prvý příklad bude z oblasti expedičního horolezectví /3/. Při průstupu východní stěnou hory Mount Everest v roce 1983 narazila americká expedice ve výšce 5.425 m na mohutnou skalní bariéru pilíře Lowe Buttress, vysokou téměř 1.100 m. Velké množství expedičního materiálu pro lezení dalších 3.400 m na vrchol hory a k vybavení horních čtyř táborů se rozhodli transportovat nahoru pilířem pomocí ukloněné lanovky. S horní partie bariéry byl jeden konec sem v celku dopraveného lana (délka lana 1.220 m) snesen dolů malou raketou, jakou používají námořní záchranáři.

Druhý příklad /4,5/ je nám, jeskyňářům, bližší. Roku 1984 byli Britové na své speleo-expedici do oblasti Papua-Nová guinea (ostrov New Britain, pohoří Nakanai) nuceni celkem 10x (!) překročit divokou řeku Nare. Přemostění, jejichž sama pojmenování hovoří za mnohé (Poseidon, Andrea Doria, Řvoucí útesy, Apokalypsa !), byla v prvé fázi budována za pomoci vrhací kotvy; ta se přes řeku buď házela rukou, nebo vystřelovala dělem na stlačený vzduch. V závislosti na konfiguraci skalních břehů a na vystrojovacích možnostech překonávali pak lezci řeku buď napůl ponořeni v dravém proudu, nebo i vysoko nad ním: 27 metrů dlouhý tyrolák nazvaný "Bludný Holanďan" se tyčil 18 m nad řvoucí řekou.

Expedice do tohoto systému jsou vůbec značně náročné: vstupní šachta je hluboká 230 m (10 mezikotvení plus dvě deviace) a jeskyňáři museli v podzemních táborech kvůli hřmotu "vřící bílé vody" spát s tlumiči hluku na uších. Koncové místo systému, hrdlo Armageddon, popisují i dosti otrlí Angličané pouze v superlativech: ... s řevem startujícího Concordu se řítí 20 tun vody za sekundu do skalní nálevky 4 m široké a 2 m vysoké ... ve speleologické terminologii není slov k popsání tohoto pekla - žádný člověk jím nemůže projít živý !"

Vzdušným lanovým traverzem byla překlenuta mohutná průrva Roy Gap v Západní Virginii, U.S.A. – šířka 162 m, hloubka 137 m; viz. obr. 1. Akce se konala ve dnech 29. a 30. května 1982, vedle čtyř vystrojujících lezců a dvaceti přizvaných hostů "byl přítomen i obvyklý počet čumilů". Po obhlídce terénu se účastníci rozdělili do dvou skupin: jedna vylezla na Senekovy skály (Seneca Rocks) k místu nazývanému "East Broadway", druhá na sousední Jižní pilíř (Southern Pillar) k hornímu vyústění Velkého komína - kotvící místo zde leželo asi o 24 m výše. Klíčová fáze vystrojení, tj. přeprava prvého lana přes hlubinu, byla nesmírně usnadněna použitím na zakázku vyrobeného děla na vystřelování lana. Má ráži jednoho palce ( 25, 4 mm), nabíjí se černým střelným prachem a vystřeluje kovovou tyč délky 91 cm, na které je připevněno buď přímo nosné lano, nebo - kvůli vyšší přesnosti zásahu - lehčí šňůru o průměru cca 3 mm. Na vzdálenost 600 stop (183 m) střílí obdivuhodně přesně: cílová plocha na Jižním pilíři o rozměrech 2,4 x 4,6 m (tedy 11 plošných metrů) byla za sažena přímo ve středu ! Nechme vyprávět přímého účastníka /8/: "Prvým, magickým momentem akce bylo střílení z děla. Kyle přepečlivě měří úhel výstřelu. Je vítr příznivý ? ... Přeměření ... Varování lezcům na protější straně ... Okamžik očekávání ... Exploze přervala ticho - svištění odvíjející se šňůry sledující střelu, která v perfektním oblouku směřuje na Jižní pilíř. Zástupy diváků tleskají a aplaudují, když muž ukrytý za stromem na cílové ploše udělal jediný (!) krok vpřed a zvedl střelu vysoko nad hlavu".

Kotvícími body na obou stanovištích byly stromy, na Senekových skalách bylo kotvení ještě zesíleno pomocí velkého balvanu. Nosným lanem bylo oranžové záchranářské Bluewater "Superline" o průměru 5/8 palce, tj. 15,9 mm ! ; pomocné tahací lano bylo zkombinováno ze stopadesátistopových (á 45,7 m) kusů záchranářských lan téže firmy, barev oranžové a zlaté o průměru 11,1 mm nebo 12,7 mm. Rozdíl barev opletů pak velmi usnadnil technické manipulace při vlastním provádění traverzu.

Malá poznámka: Čtenář nechť si laskavě povšimne nezvykle velkého průměru hlavního lana: 15,9 mm ! Tato "superlana", určená výhradně pro záchranářské profi-týmy, nejsou nabízena v normálních prospektech a katalozích, takže je obtížné získat přesné informace o jejich vlastnostech. Jelikož však firma Blue Vater Ltd /9/ dosahuje u svých "bežných" kernmantlů o průměru 11,1 mm statické nosnosti 7.000 liber (3.175 kp), lze si určitou představu o kvalitě zde použitého hlavního lana jistě udělat. Nemůže být o mnoho horší než "šestnáctka" blízkého konkurenta, firmy PMI; jejich lano má deklarovanou /9/ statickou nosnost 13.750 - 14.465 liber, tj. 6.237 - 6.561 kp ! Nechť uvedená čísla jsou varovným mementem všem, kteří by k vystrojování horizontálních přechodů chtěli použít pouze jednoduché lano o průměru 11 mm nebo dokonce 9 mm firmy JUTA, n.p. Dvůr Králové n. Labem !!!

Vraťme se však zpět na Senekovy skály: k dosažení optimálního počátečního napnutí nosného lana a k tahání traverzujících byly použity ruční vrátky - tyto malé a vysoce účinné navijáky ušetřily mnoho námahy. Přesným měřením torzní síly v ose prvého (napínacího) vrátku získali lezci dobrou představu o napětí v hlavním laně; další dva (viz. obr. 1) byly používány pro přetahování osob i nákladu pomocí soustavy výše zmíněných barevně odlišených tahacích lan. Vzhledem ke značné délce traverzu bylo nezbytné tato pomocná lana kluzně zavěsit na lano nosné; jedině tak v nich mohlo být udržováno potřebné konstantní napětí. Zavěšení se provedlo tak, že na obou koncích každého kusu pomocného lana byla uvázána pevná oka, v nich pak přes karabiny připojena krátkou smyčkou kladka s výklopnými bočnicemi, která se volně posouvala po nenastavovaném nosném laně. Uzly na pomocných lanech snadno procházely jak velkými směrovacími kladkami (tzv. "Knot passing pulleys"), tak i přes bubny obou transportních vrátků.

Použití lanového děla zkrátilo čas transportu lan přes kaňon na pouhé dvě hodiny /!/; další práce se pak nesmírně ulehčily díky navijákům. Byl tak zdárně vyřešen jeden z klíčových problémů realizace takových velkých podniků dostat správné lidi a kvalitní materiál ve vhodný čas na vhodné místo. Stále však přetrvává jiná potíž - peníze; na akci bylo zapotřebí lezeckého materiálu za více než 5.000 $, použitá radiotechnika stála skoro 6.000 $ ! Detailní seznam výzbroje je uveden v závěru tohoto článku.

Po ukončení vystrojovacích prací zbyly neupotřebeny na hlavní skále (Seneca Rocks) dvě karabiny se šroubovou pojistkou a jedna široká kladka, na Jižním pilíři přebývala jedna lanová podložka ! Zájemci o traverzování z řad přizvaných hostů si museli přinést svůj vlastní sedací úvaz a kvalitní karabinu.

Traverz zůstal vystrojen dva dny; za tu dobu přemostění absolvovalo celkem 21 osob. Čas přechodu lezce byl 20-30 minut. Většinou se vezla jedna osoba, jednou dva lidé a v ojedinělém případě dokonce tři: živá "oběť" v nosítkách, její průvodce - spiderman a fotograf. Napětí v nosném laně nikdy nepřekročilo hranici 1.400 liber (635 kp), což je při kvalitě vystrojení dostatečně bezpečné. Jeden z lezců popisuje své pocity takto /8/: "Traverz byl pro každého z nás fantastickým zážitkem... Úprava sedacího úvazu...klapnutí připojovací karabiny...dlouhý pohled přes hlubinu a vrátek začíná odvíjet stupeň našeho napětí! Vítr hvízdá okolo uší - všichni se tváří: nadmíru vážně...Krok přes skalní hranu a dno Roy Gap se rázem propadá do závratné hloubky 450 stop ... Je to zážitek, který se liší od lezení velkých vertikál - lezec zde pod sebou nemá absolutně nic ! Je to jako být zavěšen v sedáku pod helikoptérou..."

Na závěr prvé části povídání o tyrolských traversech nebude jistě na škodu vyslechnout některá doporučení vedoucího právě popsané akce, K. Isenharta - mimochodem i tvůrce "Super-racku" /10/: "Cítím se povinen zdůraznit všem, kteří se chtějí pustit do podobných přemostění, že při neodborném provádění se z nich stávají podniky velice nebezpečné ! Stále se musíme pohybovat v intervalu bezpečnosti statického režimu našeho lana - obvykle do hranice 11 jeho celkové nosnosti; hodnota bezpečnostního koeficientu nemá tedy klesnout pod 9. Máte-li možnost měřit napětí v nosném laně, využijte ji – je to velmi poučné ! Aby uzly na lanech prošly vodícími kladkami, je nutné jejich volné konce pečlivě přichytit lepicí páskou k lanu. Pokud hodláte transportovat osoby dvě, nebo úměrně jim těžký náklad, použijte buď jednoduché vysoce kvalitní lano průměru 5/8 palce (15,9 mm !), nebo lana slabší zdvojená (průměr 11,1 - 12,7 mm. Obě lana pak musí být naprosto stejně vypnuta – nejlépe metodou "self-equalizing".

4 blokanty Gibbs s , pružinami ("Spring loaded model")

1 závěsné lankové zařízení pro záchranná nosítka

4 lana Bluewater Gold rescue rope průměr 11,1 mm nebo 12,7 mm, délky á 45,7 m