LEZENÍ VELIKÝCH VERTIKÁL (8)

(STALAGMIT 1987/1)

Následující VIII. díl našeho seriálu opět pochází od hlavního autora této rubriky Tondy Zelenky, který v úvodní pasáži chtěl vyslovit několik kritických myšlének k seriálu. Protože tak činil dosti obsáhle, dovolili jsme si tuto část upravit a uvést pouze nejpodstatnější části, abychom vystačili s tiskovou plochou pro celý článek.

Redakce

" Prvým problémem se může zdát snad přílišná šíře diskutované tématiky - vedle záležitostí vysloveně "vertikálních" se zde zabýváme např. závody v lezení po laně (díl IV.) i akcemi víceméně "horizontálními" (lanová přemostění - díl VI.). Domníváme se však, že i takovéto podniky de facto úzce souvisí s hlavním tématem - mají význam buď tréninkový, nebo ("tyroláky") přináší čtenářům ledacos poučného a inspirativního. Seriál bude ovšem i nadále zaměřen především na problematiku "Velkých prásků".

Podstatnějším nedostatkem je však určitá roztříštěnost a diskontinuita: lezení velkých skalních stěn se chaoticky prolíná se sestupy do jeskynních vertikál, prvá část "Lanových přemostění" si musí počkat na své pokračování až do léta roku 1987, atd. atd.! Hlavními důvody páchání těchto poklesků je někdy nesnadné získávání původních literárních pramenů, jindy potíže s překlady z méně obvyklých jazyků či problematické navazování písemného styku buď s přímými účastníky popisovaných akcí, nebo s pořádajícími institucemi a organizacemi (speciálně např. s "Association for Mexican Cave Studies" z Texasu). Právě proto patří díky všem, kdo pomáhají při získávání nebo zapůjčením jinak nedostupných původních materiálů."

 

 

VELKÉ VERTIKÁLY SVĚTA

Tonda Zelenka

 

Dnes si uvedeme stručný přehled dvaadvaceti jeskynních šachet hlubších 300 metrů jak je přináší nejnovější vydání dnes již slavného Courbonova "Atlasu" (1).

Přesto, že jsme nuceni omezit se u každé vertikály na několik řádků popisu a přetištění jednoduchého plánku, jde o materiál nesmírně inspirativní, který jistě u každého skutečného vertikálního labužníka vyvolá ono pověstné "správné brabenčení"! Po získání a utřídění dostatečného množství informací se budeme ke každé z propastí jednotlivě vracet.

A nyní se již spolu vypravme do démonických hlubin VELKÝCH SVĚTOVÝCH VERTIKAL !

1. HOLLENHOHLE (Tennengebirge, Salzburg, Rakousko) 450 m

Dříve nazývána Hades Schacht ( č.1511-274 ) - objevena a prozkoumána výpravami polského Speleoklubu "Bobry" ze Zaganu. Průřez šachty je okolo 6 x 10 m, v hloubkách -180 m až -250 m se zužuje na pouhé 2 m. Na nevýrazných skalních stupních (-68 m, -158 m, -250 m,_ -390 m) a na dně leží firn.

 

2. MINYE (pohoří Nakanai, Nová Britanie, Papua-Nová Guinea) 417 m

Tato gigantická propadlina byla prozkoumána francouzskými expedicemi v letech 1978 až 1985. V průběhu šachty se vyskytuje množství skalních stupňů a sestup ztěžuje bujná tropická vegetace. Mezi nejvyšším a nejnižším bodem ústí je výškový rozdíl téměř 100 m - hloubkové údaje jsou vztaženy k nejnižšímu místu otvoru.

 

3. PROVATINA (planina Astraka, pohoří Pindos Oros, Řecko) 392 m

Propast i její výzkum popsány v dílu tohoto seriálu (V.) ve STALAGMITu 1986/1 (2). Čtenář nechť si laskavě doplní literární citaci (3), která byla ve vlastní práci omylem opomenuta.

 

4. POZO VERDE (Ajalpa, Puebla, Mexiko) 380 m

Vstupní šachta propasti Sótano Ocotempa (nadm. výška ústí 1700 m). Probádána roku 1985 národní belgickou expedici zorganizovanou klubem G:S.A.B. (Groupe Spéléo Alpin Belge). Jediná etáž je v hloubce -306 m - ve čtyřiceti metrech mohutný skalní most, z něhož je možné sestoupit až na dno jediným slaněním o délce 340 m!

 

5. EL SÓTANO (Ayutla, stát Querétaro, Mexiko) 364 m

Ústí propasti o rozměrech 420 x 210 m je ve svahu hory pokryté hustou vegetací - je zdaleka viditelné a dlouho se předpokládalo, že jde o pouhý skalní stupeň ! Výzkum proveden ve dnech 28. a 29. ledna 1972 čtrnáctičlennou expedicí austinské A.M.C.S. Sestup pomocí "Xylofonů", výstup blokanty Jumar tehdy trval od 47 minut do dvou hodin. Tradičně udávaná hloubka šachty 410 m (4) je v novém "Atlase" (1) zredukována na prakticky lezitelnou délku volné vertikály, tj. 364 m.

 

6. STIERWASCHERSACHACHT (HQllengebirge, OberDsterreich, Rakousko) 350 m

Velká centrální šachta v jeskynním systému Hochlecken Grosshbhle. Objevena roku 1972 Rakušany, ale kompletně slezena až o tři roky později několika francouzskými týmy. Jde o největší podzemní vertikálu na světě ! V hloubce 50 m je prostorné "odpočívadlo" (Cap Kennedy), odtud až na dno má šachta v podstatě monotónní průběh. Spodních sto metrů je hojně zkrápěno přitékajícím vodopádem.

 

7. SIMA AONDA (meseta Auyantepuy, stát Bolivar, Venezuela) 350 m

Propast detailně popsána kolegou J. Musilem v posledním dílu tohoto seriálu (5).

 

8. MAVRO SKIADI (pohoří Lefka Ori, Kréta) 342 m

Ústí v nadm. , výšce 2000 m leží ve svahu krétské hory Mont Aghios Pneumani. Na propast poprvé upozornil místní občan E. Platakis, vstupní otvor lokalizovali roku 1974 Italové. 0 rok později byl proveden prvý sestup organizací GRES Paris VI. Tato později s týmem G.S. le Havre propast mapuje. Vertikála je v hloubkách –131 m a -234 m přerušena ukloněnými stupni.

 

9. SÓTANO DE LAS GOLONDRINAS ( pohoří Sierra Madre Occidental, Potosí, Mexiko) stát San Luis 333 m

Prvý sestup do "Propasti vlaštovek" proveden v dubnu 1967 týmem A.M.C.S. vedeným T.R. Evansem - na dno tehdy sestoupilo osm jeskyňářů. Výstup "menší" vertikálou (333 m) po laně o průměru 13 mm pomocí Prusíkových uzlů (!) trval okolo 2 1/2 hodiny. 0 vánocích roku 1968 objevují Američané na dně tohoto gigantického zvonovitého dómu (vstupní otvor rozměrů 49 x 62 cm , půdorys dna 305 x 134 m !) pokračování, které přesně o rok později pouští partu z B.I.G. (Bloomington Indiana Grotto) až do konečné hloubky 512 m.

 

10. SÓTANO TOMASA KIAHUA Zongolica, (Sierra de stát Veracruz, Mexiko) 330 m

Ústí této skvělé vertikály se nachází v pohoří Sierra Madre Orientale nedaleko vesnice San José Independencia v nad. výšce 1380 metrů. Je odedávna známé místním obyvatelům. Prvý sestup provedli v roce 1981 Ph. Ackerman a G. Rouillon: Dle jejich údajů se jedná o nepřerušovanou, zcela svislou šachtu.

 

11. PUITS DES PIRATES (Mendive, Pyrénées-Atlantiques, Francie) 328 m

Jde o centrální šachtu propasti Gouffre D´Aphhanize, její ústí vzniklo recentním provalením dna stejnojmenné krasové dolinky pod masivem Arbailles zřejmě vlivem silných dešťů nebo intenzivním přítokem tavných vod. Objevena počátkem roku 1971 jeskyňáři ze Spéléo-Club de Pau, kteří po sestupu dvěma šachtami (56 m a 41 m) pronikli meandrem až k oknu do této obrovské vertikály. Ta byla slezena až 16. září 1972 pouze tříčlenným družstvem ve složení J.-P. Combredet, P. Courbon a R. Gomez. Dna nepřerušované šachty dosáhli po mnohokrát navazovaných devítimilinetrových lanech.

 

12. LÉPINEUX (Larra, provincie Navarra, Španělsko) 320 m

Vstupní objevná šachta komplexu PSM (Pierre Saint - Martin). Objevena v srpnu 1950, prvý sestup pomocí rumpálu o rok později. Průstup po žebřících ( ! ) v roce 1972, od té doby mnohokráte po lanech technikou SRT. V současnosti pro akutní nebezpečí pádu kamenných lavin šachta uzavřena. V průběhu propasti četné ukloněné etážky (nejvýraznější v hloubkách -86 m, -169 m a -213 m) - nejedná se tedy o nepřerušovanou svislou vertikály, byť "veškeré kameny shora vhozené zasáhnou dno" (4).

 

13. NARE (pohoří Nakanai, Nová Britanie, Papua-Nová Guinea) 310 m

Prvý sestup provedla francouzská národní expedice v roce 1980. Průběh vstupní šachty je přerušován množstvím skalních stupňů, proto kvůli filmování byla nalezena a vystrojena zcela "luftozní" cesta dlouhá 230 metrů. Expedice do systému Nare byly již předběžně vzpomenuty v jednom z minulých STALAGMITů (6).

 

14. POZZO MANDINI (Monte Tambura, Apuánské Alpy,Toscana,Itálie) 310 m

Finální šachta propasti Abisso Paolo Roversi. Průběh monstrozní vertikální dutiny je přerušován mnoha skalními stupni a zlomy. Prvý sestup na dno roku 1979.

 

15. NITA XONGA (Chilchotla, stát Oaxaca, Mexiko) 310 m

"Jeskynní propast prozkoumaná Australany v roce 1985, která končí šachtou hlubokou 310 metrů" – zde stručné informace Courbonovy vrcholí - neuvádí ani skicu jeskyně !

 

16. VICENTE ALEGRE (Picos de Europa, provincie Asturias, Španělsko) 309 m

Vstupní šachta propasti Sima del Trave. Objevena roku 1982 členy Spéléo-Club de la Seine a slezena do hloubky -160 m. 0 rok později průzkum celého systému byl dokončen. Celkem monotónní průběh narušuje několik etážek u vstupu a u dna.

 

17. ALTES MURMELTIER (Tennengebirge, Rakousko) 307 m

Svými objeviteli, jeskyňáři z polského S.K. Bobry ze Zaganu, byla roku 1981 původně pojmenována Stary Swistak (č. 1511-302). Mimo několika stupínků v celkové hloubce -257 m zcela svislá.

 

18. TRAS LA JAYADA (pohoří Picos de Europa , provincie Asturias, Španělsko) 306 m

Nachází se v horském masivu Cornión - byla objevena Španěly z Barcelony roku 1980. Pokud se vyhneme výraznější etážce v hloubce -125 m, sestup celou vertikálou pak probíhá bez dotyku se stěnou !

 

19. POT II (Saint-Andéol, Isére, Francie) 302 m

Ústí se otvírá v rozsáhlém škrapovém poli Erges na planině Vercors. Objeveno 10. července 1969 jeskyňáři z Association Spéléologique du Vercors, propast až na dno slezena o tři dny později. Pokračování je beznadějně ucpáno kamenitou sutí. Původně oznámená hloubka –337 m (4) později opravena na hodnotu 319 m. Vlastní vertikála, přerušená dvěma malými výstupky v -80 m a -214 m, je hluboká 302 metrů.

 

20. TOUYA DE LIET (Accous, Pyrénées-Atlantiques, Francie) 302 m

Jde o finální šachtu stejnojmenné propasti hluboké celkem 894 m. Slezena po lanech (Jumary) v roce 1974. Etáže a skalní výstupky rozdělují vertikálu do mnoha sekcí - nejdelší z nich měří 129 metrů.

 

21. PUITS JUHUE (Arredondo, provincie Santander, Spanělsko) 302 m

Vstupní šachta systému Pena Blanca (-815 m), jejíž nepatrné ústí nedaleko obce Arredondo v horském masivu Pena Lavalle objevil 4. dubna 1966 jeskyňář Gérard Juhué z organizace Spéléo-Club de D i j on. Prvý sestup na dno vertikály, přerušené v hloubce -193 m jediným stupínkem, byl proveden v srpnu téhož roku.

 

22. ABISSO ENRICO REVEL (Lucca, Apuánské Alpy, Toscana, Itálie) 299 m/316 m

Propast se nachází nedaleko vesnice Carrare, v téže oblasti jako systém Antro di Corchia - jeden kilometr severně od hřebenu spojujícího Pania Secca a Pania della Croce. Vstupní otvor je situován ve svahu, proto - měřeno od nejvyššího bodu ústí - je maximální hloubka vertikály 316 m, kdežto od nejnižšího místa vstupu naměříme 299 m. Poprvé slezena pomocí provazových žebřů (!!) ve dnech 20. a 21. července 1931 týmem Groupe Spéléologique Florentin. Byla tak prvou třísetmetrovou šachtou slezenou dlouho před sestupem do Puits Lépineux.

 

 

Použité literární prameny:

1. Courbon P., Chabert C.: Atlas des grandes cavités mondiales. UIS,FFS, ?986.

2. Stibrányi G., Zelenka A.: Stalagmit 1986/1/,4.

3. Stibrányi G.: Slovenský kras 18, 225,/1980/.

4. Courbon P.: Atlas des grands gouffres du monde. France 1972.

5. Musil J.: Stalagmit 1986/4-5/,6.

6. Zelenka A.: Stalagmit 1986/2-3/,8.

Poznámka autora:

Pokud některý z vážených čtenářů STALAGMITU hodlá uspořádat expedici do některé z velkých vertikál světa a - zcela náhodou - mu chybí do počtu kuchař, nosič a styčný důstojník pro vyjednávání s domorodci v jedné osobě - nechť se s důvěrou obrátí na autora dnešní stati.

Děkuji předem.

A.Z.