LEZENÍ VELKÝCH VERTIKÁL (11)

Čtvrtek 20.10.1988: Sestup a výstup druhé dvojice Poltavec I.; Schmidt P. alias Pajánek ze ZO 1-05): fotodokumentace. Výstup na vrchol hory Mt. Astraka (2.436 m n.m.; Fara S.) Po čtyřhodinové dřině vytažena v 01,30 hod., následujícího dne všechna lana. Dvě hodiny ráno začíná vichřice s deštěm.

Tolik tedy - co nejstručněji - k průběhu akce. Naše nástupce a další zájemce o sestup démonické šachty by mohly zajímat některé recentní detaily zjištěné přímo na místě; tyto skutečnosti nemohly být přirozeně podchyceny v pátém díle našeho seriálu (Stalagmit 1986/1,4-11), věnovaném právě Provatině.

Až do osady Mikropapingo se lze nyní pohodlně dopravit osobním autem nebo místním autobusem po obdivuhodně se klikatící, dostatečně široké silnici s nově upraveným povrchem. Poslední možnost kulturně se vykoupat skýtá říčka tekoucí pod klenutým kamenným mostkem za Aristi. V řídce osídleném Malém Papingu jsou již na turisty, horolezce a jeskyňáře z celé Evropy zvyklí: u zmíněného kostelíka je malé parkoviště, kohoutek s pitnou vodou a zděný záchod. Obyvatelé vesničky jsou přátelští a pohostinní - je ovšem třeba chovat se kultivovaně a udržovat na parkovišti čistotu ( košů na odpadky je kolem plno).

Při popisu přístupové cesty k propasti se lze s výhodou odvolat na již zveřejněný nákres, tj. obr.1 ve Stalagmitu 1986/1, 7. Stezka č. 03 značená skvrnami červenou barvou na kmenech stromů a kamenech nejprve z návsi krátce klesá, pak se stáčí vlevo a stoupá nad vesnici. U zděné studánky (č.4 v nákresu) neodbočujeme vlevo, ale stále stoupáme mírně vpravo, souběžně s linií bašt tvořících okraj planiny. Dolní napajedlo u č. 5 mělo i v letošním poměrně suchém řeckém podzimu vody dostatek.

Od orientační plechové tabulky přibité na kmeni stromku (č. 6 v nákresu; angl. nápis Provatina Cave) není sice vidět přímo ústí, ale zasvěcenci mohou v průhledu mezi horní hranou útesů (pásmo skal jihozápadně od bodu č. 8) a pátou baštou rozpoznat skalní převisy bivaku, který je těsně (cca 20 m vpravo) od propasti. Studánka zásobující horní napajedlo (č. 5 nákresu - nahoře vpravo) měla letos dosti nízký stav vody, ale k osvěžení to stačilo.

Červené značky potom odbočují vlevo nahoru k vrcholu hory Mt. Astraka. My však pokračujeme dále směrem jihozápadním a traverzujeme již neznačenou stezkou úbočí skalního žlebu; před jeho horním vyklíněním sestupu, jdeme vpravo dolů až téměř na jeho dno, stáčíme se na SSV a po několika minutách již vidíme vpravo mohutný převis tvořící výraznou střechu nad monumentálním ústím obří šachty. S těžším nákladem trvá výstup z vesnice asi 4 hodiny.

Vyjma spodní partie druhé šachty byly použity zánovní československé jedenáctimilimetrové šedesátky. Všechna lana byla ještě doma sražena : v teplé vodě, důkladně zkontrolována a zkušebně zatížena hmotností 3-4 chlapů. Jejich spojení provedena dvojitými rybářskými uzly - bylo jich celkem sedm.

"U" na začátku lavice, vlevo + 1,5 m - kotevní deska.

asi -20 m do některé z četných horizontálních spár osadit jednu nebo dvě skoby (Y-kotvení); mezikotvení chrání lano před kontaktem se skalními hranami v hl. -12m a - 28m.

U nejnižšího místa dna propasti je na stěně ve výši očí sbírka pamětních nápisů, vlaječek, speleoemblémů a kovových destiček.

K sestupu byla použita různá slaňovátka: velké americké "super-racky" se šesti válečky, menší pětiválečkový "xylofon" i auboblokanty Petzl.

1. Do nýtu MS osazeného na skalní počvě 5-6 m před ústím (mírně vlevo při pohledu do propasti) instalovat kladkostroj nebo jenom pojistný blokant. Postačí, když budou tahat čtyři chlapi. Zahřejí se.
2. Do dvou podezřelých nýtů i na plochém balvanu vpravo před ústím upevnit blokant ( "Y" ! ) ; prochází jím lano dlouhé 25 m na konci s kladkou.
3. Do anglického kruhu vlevo upevnit navíc směrovací kladku (s výhodou typ "U" Petzl) s pojistným blokantem.
4. Nějakým dostupným způsobem (např. pomocí oné pětadvacítky) povytáhnout hlavní nosný systém o 12-14 metrů; odvázat z kruhu a provléci samosvornou směrovací kladkou a pojistným blokantem ad A. Kladkou na pomocném laně - viz. bod B) odkloníme vytahované lano od skalních stupňů pod hlavním kotevním bodem.
5. Princip vlastního vytahování je zřejmý; tahací družstvo pracuje za blokantem; ad A; dobrovolník zavěšený v anglickém kruhu běžným způsobem přendavá uzly skrze odkláněcí a směrové kladky. Pokud se nám lano někde v propasti zasekne, snažíme se jej navolnit střídavým povolováním a vytahováním. Může pomoci i změna směru chodu hlavniho lana, kterou dosáhneme manipulací s odkláněcím systémem (bod B). Pokud tytu pokusy zklamou - máme smůlu ...

Míjíme kamennou mohylku a po cca 30 minutách chůze od Provatiny sestoupíme k několika kamenným chatrčím (salaš).

Děkujeme všem, kteří nám napomohli ke zdaru akce.