PODZEMNÍ PRAHA(2)

Štola XVII. leží ve Strahovské zahradě, je dlouhá 47 metrů a má ve svém zdivu velké množství kořenů, které sem pronikají za vláhou. Některé tenké kořeny visí ze stropu, dosahují počvy a vyplňují v ní kanálek. To nakonec bylo dostatečně patrné z fotografie v minulém čísle Stalagmitu.

V našem putování podzemní Prahou se vrátíme trochu do minulosti. Do období 1965 až 1972, kdy se členové Speleologického klubu Praha zabývali průzkumem podzemí v Praze na základě pramenů, jakým byla např. knížka Karla Ladislava Kukly "Podzemní Praha", vydaná v roce 1920. Jeho kniha, vzniklá z vlastních poznatků autorových, je dnes jediným souborným záznamem o různých podzemních chodbách v Praze z dřívějších let.

"Ale přece nikdy mou duši tak teskné city nesklíčily - jako před léty - několik neděl po zřícení se oblouku kamenného mostu Karlova - kdy se svolením tvůrce pražské kanalizace inženýra Lindleye - oděn v ochranný skafadr potápěče - maje obličej zakryt ochrannou maskou proti otravným plynům a podoben obludné příšeře odvážil jsem se po prvé k výzkumné výpravě až na dno podzemní Prahy."

“Po kamenných stupních lze sestoupit do malé chudobné kaple, která tak jako široká chodba zaujímá místo pod presbyteriem, kam padá malými okénky sporý pasvit světla. V chodbě té jsou zazděny ve sklípkách nad sebou do zdí zaklenutých, rakve s mrtvolami dávných Karmelitánů. Na zdi, sklípek uzavírající, napsáno je černou barvou jméno každého zde pohřbeného mrtvého.. Chodba ta připomíná vzezřením katakomby starořímské... s 15 velkými sklepeními jež se táhnou pod lodí kostelní v hloubce závratné…

Samozřejmě, že i my jsme zatoužili navštívit karmelitánské katakomby a proto jsme se jednoho zimního dne r. 1967 vypravili do kostela Panny Marie Vítězné. Vzadu za hlavním oltářem jsme vstoupili do komory, ze které vedou dál masivní dveře. Několikrát cvakl starý zámek a my jsme sestoupili do podzemní kaple. Ve světle baterky jsme spatřili kamenný oltář, na něm ručně řezaný kříž s Kristem, několik hrubých svícnů, lidských lebek, a v pozadí na dřevěném rámu zbytky starého obrazu.

Skutečně - přesně jak uváděl K.L.Kukla - jsou po obou stranách kaple zazděné sklípky s rakvemi a s údaji o pohřbených. Data se pohybují mezi roky 1720 - 1760.

Procházeli jsme dál pod lodí kostela ještě 15ti většími kobkami. Hned když jsme vstoupili do první, přeběhl nám mráz po zádech. Ležely zde otevřené rakve a z nich na nás hledí mumifikované tváře mnichů, jeptišek, rytířů, šlechticů a bohatých občanu. Po pravé straně při zdi nás zaujala jedna mimořádně dlouhá rakev v níž odpočívá statný obr. Údajně prý je to jeden ze španělských generálů od Bílé hory - rytíř Maradas. Pan Hanousek nám říkal, že tu leží také tělo známého rektora University Karlovy Jana Lva z Ersfeldu.

V jedné z kobek je vidět v rohu asi 60 cm vysoký stupeň a na něm dětskou rakvičku. Podle jedné pověsti je zde morový hrob, podle druhé se zde skrývá schodiště do dalšího údajného patra katakomb. Možnost existence schodiště podporuje skutečnost, že v sousední kobce u společné zdi je obdobný stupeň, takže celková délka obou stupňů postačuje pro vyrovnání stropu nad schodištěm. O tom nám vyprávěl také pan Hanousek který zde před válkou prováděl výzkum. A ještě dříve navštívil katakomby spolu s K.L.Kuklou. Vyprávěl nám:

Zaměřili jsme se zde především na dokumentaci stávajícího stavu. Provedli jsme fotodokumentaci všech kobek, dále všech rakví s dochovanými mumiemi a zachytili jsme řadu detailů. Dokumentační materiál jsme předali Národnímu muzeu v Praze (antropologické odd.), které zde od roku 1970 provádělo výzkum. Z medicínského hlediska zde mimo mumie vzniklé působením suchého vzduchu byla řada zajímavostí jako např. četné trepanace lebek.

Bylo to ráno 29. ledna 1870, kdy na polnostech v místě nynější ulice Na Smetance na Vinohradech našli kolemjdoucí ležet ve sněhu postavu mrtvého muže. Zjistilo se, že to je řezník Antonín Komma z ulice U lužického semináře čp. 107 a že se den předtím vydal na svou pravidelnou odpolední procházku na Olšanské hřbitovy k hrobu svých rodičů. Během této procházky se zastavoval v každém hostinci při cestě, zvláště nikdy nevynechal hospodu Na Vyšince. V hostincích smlouval a uzavíral ochody s prodavači dobytka, a proto nosil při sobě větší finanční obnos. A to mu bylo osudné. Neznámý pachatel ho střelil zezadu do týla a oloupil ho o peníze a o všechno co měl při sobě. Způsob, jakým byla vražda provedena, rozhořčil pražskou veřejnost natolik, že se Kommova pohřbu zúčastnilo přes šedesát tisíc obyvatel. Sdružení pražských řezníků vypsalo na dopadení vraha odměnu jednoho tisíce zlatých. Marně. Vrah Kommův nebyl dopaden, ale později, v roce 1915, jak vypráví K.L.Kukla, přišlo se v objevené podzemní chodbě Na Františku na mrtvolu neznámého muže. U ní byl nalezen kufřík, ve kterém byla "prkenice" řezníka Kommy a zápisník, z něhož vysvítalo, že jde o mrtvolu jeho vraha. Kdo asi pomstil tímto způsobem vraždu na Kommovi ? Nevíme. Není ale bez zajímavosti to, co se nám podařilo zjistit o strýci zavražděného řezníka, pražském měšťanovi a vlastenci Hynku Kommovi. Ten zasvětil celý svůj život hledání hlav českých pánů popravených roku 1621 po bitvě na Bílé hoře. Nenašel je sice, ale při svém pátrání se seznámil s různými pražskými podzemními chodbami. Naskýtá se otázka, zda někomu z rodiny Kommových se nepodařilo vypátrat vraha a pro utajení činu pomsty využít tajemství, které znal od Hynka Kommy ? Vždyť taková podzemní chodba, o které se neví, se ideálně hodí k odstranění mrtvoly.

Dále je pozoruhodné, že právě dům Na Výšince, v kterém se řezník Komma den co den zastavoval, má podzemní prostory nesporně související s rozsáhlejším podzemím. Pan Hanousek nám o něm vyprávěl toto:

"Když se stavěla nová žižkovská pošta, narazili tam také na podzemní chodbu. A ta vedla pod dům Na Výšince. O něm se říkalo, že tam straší, že je tam slyšet pláč a řinčení řetězů. Proto v tom domě nikdo nechtěl bydlet. Lítaly tam prý kameny, a ty vytloukaly okna. Policie i vojsko dům obklíčily - a nezjistily nic. Kameny lítaly dál. Ale nejzajímavější bylo, že ty kameny - a byly obrovské - pocházely z geologického útvaru, který se nikde v okolí Prahy nevyskytuje. Odkud ty kameny byly ? Pod tím domem Na Výšince bylo sklepení ražené ve skále, na stěně vytesaný kříž z kamene, stůl, sedadla a plno kruhů s řetězy. A spousta lidských kostí. Byla to nějaká inkvizice nebo co ?"

Zajímali jsme se o dům Na Výšince až po smrti pana Hanouska, ale bohužel původní dům byl již dávno zbořen, a ten, co tam stojí dnes, zakryl část uvedeného podzemí. Průzkumné práce prováděné podnikem Stavební geologie na rohu Kubelíkovy a Ševčíkovy ulice odhalily 95 metrů podzemních chodeb tesaných ve skále. Dozvěděli jsme se to však pozdě, když už byly zasypány. Uvedený podnik je však zdokumentoval. Situační náčrt je na sousedním obrázku. Podzemní prostory jsou zakresleny sytě černě do půdorysu uličního bloku.

Vl. Vojíř, ZO ČSS 1-06 Speleologický klub Praha