Sterkfonteinské jeskyně se skládají z komplexu 3 jeskyní, které nejsou vzájemně spojeny, i když chodby dvou z nich - Lincolnovy a Turistické - probíhají částečně nad sebou. A právě v Turistické j. se 29.9.1984 při potápění v Hlavním jezeře ztratil svým dvěma společníkům Peter Verhulsel, a to aniž by za sebou zanechal vodící lanko. Oba jeho kolegové - potápěči se jej okamžitě pokoušeli pod vodou nalézt, ale marně. Ještě týž den započala pátrací akce potápěčského týmu policie za spolupráce C.R.O.S.A. (Speleologická organizace, která prováděla průzkum této jeskyně. Pátrání bylo bezvýsledné, neboť ve vodě byla po několika ponořeních v důsledku zvířeného bahna nulová viditelnost.

V pondělí 1.10. se o nehodě dozvídají členové S.A.S.A. (speleologický klub, jehož byl P.Verhulsel i jeho otec členy). Vyslovují domněnku, že se pohřešovaný potápěč nemusel utopit, ale po vynoření v dosud neznámých partiích za jezerem nenalezl cestu zpět. Navrhují proto provést vyčerpání jezera. To je však pro velké technické problémy a předem nejistý výsledek zamítnuto. Současně je dán návrh na použití flokulentu - síranu hlinitého - za účelem vysrážení a usazení zvířeného kalu. I tento návrh je správou jeskyně odmítnut, a to s odvoláním na možné negativní účinky flokulentu na jeskynní prostředí. 2.10. proto odebírají členové S.A.S.A. vzorky vody k laboratorním pokusům s flokulentem. Rovněž je policejním potápěčům, kteří nemají zkušenosti s potápěním v podzemních prostorách, ani k tomu odpovídající vybavení, nabízena spolupráce amatérských speleopotápěčů, z nichž někteří jezero částečně znají. Návrh je ze strany policie zamítnut s tím, že do skončení oficiální pátrací akce nebudou nikomu jinému sestupy do jezera povoleny. Zamítnut byl i opakovaný návrh na užití flokulentu, a to přesto, že provedené laboratorní zkoušky již 3.10. prokázaly jeho účinnost a přitom neškodnost vůči lidem i fauně jeskyně. (Jediným důsledkem by bývalo bylo snížení pH vody ze 7,5 na 7.) Další akce policejního týmu pak pokračovaly v 5-7 denních intervalech, potřebných k obnovení viditelnosti ve vodě, až do 4.11., kdy bylo pátrání ze strany policie bez výsledku ukončeno. Pouze 28.10. jeden z policejních potápěčů pronikl z Hlavního jezera do volného prostoru nad hladinou, kde zpozoroval na stropě netopýra. Význam průniku však nebyl doceněn a speleologům byl oznámen až 4.11. při ukončení policejní akce.

Protože všechny návrhy na spolupráci amatérů byly správou jeskyně i policií odmítány, soustředili se členové S.A.S.A. na pátrání v nezatopených částech jeskyní. 4.10. provádějí orientační průzkum v Turistické j ., ale po ujištění členů C.R.O.S.A., že jeskyně je velmi dobře známa a že v ní nejsou možnosti proniknutí do dalších prostor směrem za Hlavní jezero, zaměřují svou pozornost na sousední Lincolnovu j., kde se jim 8.10. podaří zjistit průvan v malém neprůlezném otvoru orientovaném potřebným směrem. 10.10. začínají průkop, ale po řadě hodin práce v obtížných podmínkách proniknou jen nepatrně kupředu. 14.10. se do Lincolnovy j. vracejí, se speciálně upraveným nářadím a rozšiřují úzký tunel, který míří šikmo dolů. Značně vyčerpáni postoupí po celodenním úsilí jen o dva metry a situace se zdá být beznadějná. 21.10. se 2 členové opět vracejí do Lincolnovy j., přestože jsou přesvědčeni, že šance na úspěch, je nepatrná. Po několika hodinách se jim přece jen podaří proniknout do nových prostor o délce asi 50 m, ale po Verhulselovi zde není ani stopy a není zde ani žádné jezero ani jiná možnost dalšího průniku.

Tříčlenná skupinka však přesto ještě téhož dne postoupí asi o 11 metrů, kde jim cestu v chodbě zatarasí obrovský balvan. Při návratu z jeskyně diskutují o možnosti, že by pohřešovaný ještě mohl být naživu, ale většina je názoru, že i kdyby se neutopil, jistě by již zemřel vyčerpáním. Další neděli - 28.10. se pokoušejí podkopat balvan, ale po celodenním úsilí ztratí balvan stabilitu a zavalí již téměř hotový průchod. Vyčerpaná skupina opouští jeskyni. Následující neděli 4.11. se dvěma speleologům S.A.S.A. podaří kámen rozbít a proniknout do 300 m spletitého labyrintu úzkých šikmých chodbiček, které se protínají ve čtyřech výškových úrovních. Najdou zde více jak 10 sifonovitých jezírek. Na břehu jednoho z nich objevují nápis W1 a několik otisků v bahně na břehu, ale nic jiného.

10.11. pokračují v průzkumu a proniknou do dalších prostor. Při vchodu do jedné z chodbiček si všimnou stop, že před nimi tudy již někdo lezl a dále pak nalézají otisk neoprénu v bahně. Pokračují plazivkou, ta však končí slepě. Vracejí se zpět, odbočují do jiné chodby a tu nejprve spatří rozbitou baterku a o několik metru dále na zádech ležící tělo pohřešovaného. Později se zjistí, že P. Verhulsel zemřel na následky vyhladovění jen asi 10 dní před tím, než bylo jeho tělo objeveno...

Vedle mrtvého byl do hlíny vyrytý nápis, který věnoval své ženě a na stropě nad ním stopy opakovaných úderů tupým předmětem. Soudí se, že nešťastník slyšel kopání v Lincolnově j., která se nachází asi 17 m nad těmito prostorami, a snažil se svým zachráncům dát znamení... Jeho potápěčské vybavení bylo nalezeno poblíž, na břehu dalšího jezera. Hluboké rýhy na láhvi i ventilech prozrazovaly, že potápěč - zřejmě ve velké tísni - pronikl mimořádně úzkými prostorami. Protože kromě otisku u W1 a stop předcházejících nálezu těla, nebyly v nově objevené části jeskyně zpozorovány žádné další stopy, soudí se, že potápěč sem pronikl jezerem, u něhož byl nalezen.

Bulletin S.A.S.A. 26/85 – upravil m.a.k