Speleologickou expedici do jeskyní Nového Zélandu pořádala ZO ČSS 5-02 Albeřice, ve dnech 10.2.90 - 22.5.90. Akce se zúčastnilo celkem 9 členů (7 z pořádající organizace a 2 ze ZO ČSS 1-06 Speleologický klub Praha).

Po složité korespondenci se speleology z Nového Zélandu jsme dostali k průzkumu vymezého území v okolí Mount Owen. Je to oblast alpského vysokohorského krasu. Mt. Owen je asi 1.860 m vysoká a my jsme, byli asi tak na hranici lesa, která je tam kolem 1.200 m. Dostali jsme oblast asi 6 plošných kilometrů, kterou jsme samozřejmě nestačili ani přesně prozkoumat. Tak, že naším cílem bylo provést průzkum vymezené oblasti. Vyhledávat nové jeskyně a prozkoumat je.

Kolik času jste měli, na pobyt v uvedené oblasti a jaké byli výsledky průzkumu ?

Z tří měsíců pobytu na Novém Zélandě jsme na jednom místě, tj. v okolí hory Mt. Owen, prožili necelých 7 týdnů. Za tu dobu jsme prozkoumali část vymezeného prostoru a objevili dvě velké jeskyně a potom asi 4 nebo 5 propastí typu jako je známe z Dolného vrchu ve Slovenském krasu. Prostě propasti do padesáti metrů, bez pokračování, ale třebas s dómem na konci a s výzdobou. Opravdu v jedné jsem měl dojem, že jsem ve Slovenském krasu. To byly takový ty klasický planinový propasti.

První nalezená jeskyně byla nazvána ACHERNAR což je podle hvězdy na jižní obloze, která nám svítila nad táborem. Název vznikl z ankety. Každý něco navrhl a potom se o tom hlasovalo.

Zmiňuješ se o jiných jeskyních. Trochu odbočíme otázkou. V jakých jiných jeskyních této oblasti jste byli ?

Vraťme se však do jeskyně Achernar. Skončili jsme v meandru za vstupním labyrintem chodeb.

Ano. V závěru ten meandr začíná klesat strměji a strměji. Jsou tam takové stupínky, studny. A je čím dál, tím užší. A v tom závěru jsme naštěstí měli ohromnou kliku, že bylo málo vody. Byl strašně nízký vodní stav. Že se to dalo projít. Musíš jako úplně lízt ve dně toho meandru, kde je ta voda. Plazit se vodou a je to už skoro na hranici průleznosti. No, ale prolezli to všichni. Takový Kracík, to je dost macek a prolezl to taky. Vlastně zas tak strašný to nebylo. Ale nepříjemný na tahání materiálu.

Dóm je asi 20b m dlouhý a široký tak 50 m, Je to taková nudle. Ale v plánu je to hezky vidět. Máš takové střívko toho meandru a na konci je obrovská bambule dómu.

Jeskyně Aphernar byla v té zájmové oblasti přidělené expedici. Ta druhá však ne, i když blízko. Jak jste k ní vlastně přišli ?

Speleologové z Nového Zélandu zde jeskyně nehledají? Jak to vlastně je?

Kde jsme se pohybovali, to vše bylo v oblasti lesa. Těsně pod hranicí lesa a tam oni díry nehledají. Vždycky hledali díry na těch rozpraskaných škrapových planinách nahoře, kde lezli do nějakých šachet. Tady v těch nižších polohách, tam to vlastně pořádně nikdo neprohledal. A oni tam mají vedle tu známou BULMER CAVERNS, která už má asi 35 km délku a je snad 750 m hluboká. Při každém vstupu do ní - to už je tak velký systém, že při každém vstupu zde objevují další a další části.

To je kousíček od našeho tábořiště. Ke vchodu se dá dojít tak za 15 minut.

Oni, když přijedou, tak jdou do jeskyně Bulmer, kde mají rozpracováno pořád spoustu odboček. A navíc jich není mnoho. Vždyť na celém Novém Zélandu, na obou ostrovech, je registrováno, asi 300 jeskyňářů. A když to vezmeme třeba podle nás, tak kolik zbývá těch aktivních. V jeskyni Bulmer mají své jisté a nemusí nic na povrchu hledat. Jenom odkrývají a dokumentují nové a nové části jeskyně.

A jak to vypadalo v jeskyni, kterou jste nazvali jeskyně BOHEMIA ?

Horní část jeskyně je taková horizontální chodba, soustava poměrně velkých dómů a je to dlouhé asi 250 m. Dejme tomu. Tam kluci našli, ne v zadní části, ale někde uprostřed, podle průvanu, pokračování. Bylo tam potřeba trošičku hrábnout. Ale jenom tak rukama. Odvalit nějaký ten šutr, aby se tam prolezlo po průvanu. No, dostali se do takové spletitější části, která je zase přivedla do meandru. Z toho meandru byla šachtička asi sedm metrů do nějaké tmy. A ten meandr pokračoval dál, ale opačně. Nahoru. Ten meandr byl do kopce. To byla vlastně taková přítoková větev asi 200 metrů dlouhá.

Tam u té šachtičky v meandru to šlo dolů. Tak se dostali do úplně prostorný horizontální říční chodby, kudy evidentně kdysi tekla voda. Tam byly valouny, obrovský sedimenty a všechno. Chodba byla zase asi 250 m dlouhá, úplně rovná. Zajímavý byl ten její závěr. Tam bylo nějaký šílený koleno, do kterého se chodba stáčela pod úhlem asi 30 stupňů. Ty sedimenty byly úplně vyžraný a dalo se tam ještě kousek po nich slézt dolů do toho sedimentového sifonu. Dál to potom už bylo neprůlezný. V té chodbě asi tak v prostředku, mezi takovýma šutrama, kluci prolezli do dalšího meandru. Nejdřív teda starého fosilního, který padal strašné dolů. Bylo to takový rozchrastaný. A ten je přivedl po určité době na aktivní říční tok v opravdu velkém meandru. Metr širokém a osm metrů vysokém. Takový kaňon, kde teklo poměrně už dost vody. A tím meandrem se valila ještě pěkný kus. Celkem úsek od té staré chodby až k místům kde začínají ty obrovské dómy, to bylo asi tak 750 metrů těmi meandry, než se to vymapovalo. Tenhle meandr končil tím, že voda padala vodopádem do nějaké díry. Do nějakého prostoru. Ale dalo se to oblézt po skále, že jsi tam potřeboval jedno deseti, ani ne, pětimetrové lano. V tom meandru byl jeden stupeň asi pětimetrový. Lano se potřebovalo asi na třech místech jeskyně. Jinak nebylo vůbec potřeba.

Dalo se rozlišit, zda se jedná o dóm jeden, nebo soustavu více dómů? Jak byly vysoké? Šířka domů? Prostě, popiš nám tyto prostory ?

Těžko říci, zda to je jeden dóm, nebo více dómů, protože pokud to bylo nějak rozdělený, tak jenom bariérou z obrovských bloků. Tyhle dómy, není to moc vysoký. Je to tak deset, maximálně dvacet metrů odhadem. Tu výšku těžko odhaduješ. Ale ten strop, když svítíš, více méně vnímáš pořád. Stěny nevnímáš, protože ty jsou od tebe třeba padesát metrů. Ale zajímavý je, že tyhle všechny dómy - nebo jeden dóm, jsou vlastně obrovská šikmo ukloněná chodba ve sklonu 30 stupňů. Šířka je jak kde. Od 20 do 100 metrů. Až l00 metrů. A celý to je dlouhý skoro 900 metrů. Ty potom jdeš skoro kilometr s kopce po třiceti stupňovém svahu, mezi balvany, někam do háje. Fantastický je, že začátek těchto prostor má kótu asi 130 m pod povrchem - první měřičský bod, kde vlezeš prvně do těchto dómů. A ten poslední má -400 metrů. Ty jdeš skoro třista výškových metrů. Jdeš pěšky po tomhle svahu.

Ne. My jsme se snažili jít co nejvíce dolů. Tak jsme šli až úplně na konec těchto velikých prostor. Zužuje se to. Veliký prostory se zavírají. Asi po těch 900 metrech. Ze sto na padesát, dvacet, deset metrů a v závěru to jde do meandru. Ale zase je obrovský. Dva metry široký a osm metrů vysoký. Teče tam spousta vody, která někam valí. Není tam průvan. Pravděpodobně už tam brzo budou nějaké sifony.

V jeskyni Bohemia jste objevili největší dóm a zmapovali asi 3 kilometry prostor. Lze říci jaký objem má objevený dóm ?

Děkuji za rozhovor.